Zničení Duhového válečníka
V červenci roku 1985 se tři francouzští tajní agenti dostali do blízkosti lodi organizace Greenpace Rainbow Warrior (Duhový válečník). Jejich úkolem bylo loď potopit minami. Mise sice byla úspěšná, ale Francii přinesla mezinárodní ostudu.
Francie byla jednou ze zemí, které měly ve svém arzenálu jaderné zbraně. Takové zbraně je ovšem potřeba testovat, k čemuž si země galského kohouta vybrala atol Mururoa ve Francouzské Polynésii. Proti těmto aktivitám protestovali ekologičtí aktivisté v čele s hnutím Greenpeace. Vlajková loď organizace Rainbow Warrior se angažovala v protiatomových protestech, ale také v monitorování velrybářských lodí a dalších protestních akcích. Loď byla při minulých testech obsazena policejním komandem, když vplula do zakázané zóny. V roce 1985 nicméně znovu vyplula, aby monitorovala plánovaný jaderný test na atolu Mururoa.
Loď zakotvila v novozélandském přístavu Auckland, odkud měla směřovat do Francouzské Polynésie. Kotvící plavidlo bylo přístupné veřejnosti a lidé se mohli přijít podívat na její palubu. Mezi zájemci byli i dva pracovníci francouzské tajné služby, kteří předstírali, že jsou novomanželé zapálení pro věc Greenpeace. Ve skutečnosti dopravili miny do blízkosti lodi, odkud je pak další dva potápěči umístili na bok lodi. Dvě miny měly vybuchnout v rozmezí deseti minut, což mělo dát posádce dost času na evakuaci. Když explodovala první mina, posádka sice loď opustila, ale pak se část námořníků a členů Greenpeace na loď vrátila, aby nafilmovala vzniklé škody. V tu chvíli explodovala druhá mina. Kapitán Peter Wilcock byl výbuchem vhozen do vody, portugalský filmař Fernando Pereira se v podpalubí lodi utopil. Pak Rainbow Warrior konečně klesl ke dnu. Operace Satanique byla úspěšná. To si alespoň mysleli na velitelství ve Francii.
Jenže z věci se rychle stal skandál a PR katastrofa. Francie sice odmítala jakékoliv zapojení do incidentu a vláda potopení lodi odsoudila jako teroristický akt, pak se ale věci pro Francouze zkomplikovaly. Novozélanďané spustili jedno z největších vyšetřování v dějinách země. Většině agentů se sice podařilo nenápadně z ostrova vytratit, ale dva z nich, Dominique Prieurovou a Alaina Manfarta, se podařilo zadržet a uvěznit. Byli to právě ti dva, kteří předstírali, že jsou manželský pár.
Francie už nemohla tvrdit, že s věcí nemá nic společného. Oba agenti se přiznali výměnou za nižší tresty. Nebyli tudíž odsouzeni za vraždu Pereiry, ale jen za zabití a poškození majetku. Dostali deset let vězení. Vláda musela s pravdou ven. Ministr vnitra Charles Hernu podal rezignaci, velitel rozvědky admirál Pierre Lacoste byl vyhozen a premiér Laurent Fabius musel před 200 novináři přiznat, že agenti jednali na rozkaz z nejvyšších míst. Francie nicméně vyvinula obrovské mezinárodní úsilí, aby dostala své agenty zpět. Pohrozila Novému Zélandu ekonomickým embargem, což nakonec vedlo k tomu, že oba agenti byli deportováni na francouzský ostrov Hao ve Francouzské Polynésii. Tady pobyli jen dva roky a byli propuštěni. Ve Francii byli považováni za národní hrdiny a oba udělali kariéru v tajné službě. Prieurová o celé operaci napsala knihu, kde se bránila tvrzením, že nikdy neměli v úmyslu někoho zabít a že ze smrti Pereiry byli oba agenti zděšeni. Pro Francii je potopení vlajkové lodi Greenpeace dodnes jedním z nejostudnějších činů jejích ozbrojených sil.
