Zapomenuté sovětské letecké eso. Ivan Nikitovič Kožedub dokázal sestřelit 62 nepřátel
Ivan Nikitovič Kožedub je jedním z nejúspěšnějších leteckých es druhé světové války.
Kožedub se narodil se 8. června 1920 ve vesnici Obražievka. Roku 1939 ukončil svůj předvojenský letecký výcvik a v létě 1940 byl povolán do Rudé armády. Absolvoval Čugujevskou leteckou školu a později zde sloužil jako letecký instruktor. Po německém útoku na SSSR byla letecká škola evakuována do Střední Asie. Zde létal na cvičných strojích U-2 (stejně se jmenoval poválečný americký špionážní letoun) a I-16.
Po několika žádostech se mu podařilo dostat se na frontu a v listopadu 1942 byl přidělen k 240. stíhacímu leteckému pluku, který byl součástí 2. letecké armády. Poprvé si Kožedub zabojoval 6. července na úseku Voroněžského frontu. Při jeho prvním letu na jeho La-5 začalo střílet vlastní protiletadlové dělostřelectvo, ale podařilo se mu s problémy přistát na letišti pluku (jiné zdroje mluví o tom že jej napadl Messerschmitt Bf 110). 6. června se mu podařilo sestřelit Ju-87. V následujících dnech si připsal na své konto další úspěchy a bylo mu přiděleno velení letky pluku.
Dalších velkých úspěchů dosáhl v oblasti Dněpru v říjnu 1943, kdy sestřelil za jedenáct dnů 10 německých strojů. 4. února 1944 mu byla udělena první Zlatá hvězda hrdiny SSSR. Měl za sebou 146 misí a 20 sestřelů . Od května 1944 bojoval Ivan Kožedub na stroji La-5FN (s číslem 14), vyrobeným za peníze, které státu poskytl kolchozník z Stalingradské oblasti V. V. Koněv. V průběhu několika dní na tomto stroji sestřelil Ju-87 a ještě sedm dalších nepřátelských letadel.
Koncem června jeho služba na tomto stroji skončila a stroj předal dvojnásobnému Hrdinovi SSSR K. A. Evstigenevovi. Poté byl přeložen k cvičnému pluku. Ovšem v srpnu se stává zástupcem velitele 176. gardového stíhacího pluku. V té době byl pluk vyzbrojován novými stíhačkami Lavočkin La-7. Kožedub tehdy získal stroj s číslem 27, na kterém létal až do konce války. Už 19.srpna 1944 mu byla udělena za 256 misí a 48 sestřelů druhá Zlatá hvězda hrdiny SSSR.
Při jednom z následujících bojových letů byl jeho stroj nad nepřátelským územím zasažen palbou, přičemž začala hořet palivová nádrž v křídle. V této situaci se rozhodl pro taran. Namířil svůj stroj k nejbližšímu nepřátelskému postavení, které zpozoroval a začal prudce klesat. Proud vzduchu však v té chvíli uhasil hořící křídlo. Okamžitě proto stroj vyrovnal a nakonec se se štěstím vrátil na základnu. Dalších velkých úspěchů dosáhl při bojích v Polsku a Německu. 12. února 1945 při obvyklém hlídkovém letu zpozoroval se svým spolubojovníkem V.А. Gromankovským 13 nepřátelských strojů Fw 190. Při boji bylo sestřeleno pět nepřátelských strojů, z toho tři sestřelil Kožedub. Další den pak nad Odrou sestřelil německý proudový Messerschmitt Me 262.Poslední dva sestřely zaznamenal v posledních dnech války.
Od konce války zůstává velmi kontroverzním tématem jeho sestřelení dvou P-51 Mustang. kterými byl údajně napaden, když se sestava sovětských strojů přiblížila k jednomu z amerických bombardovacích svazů. Druhou světovou válku Kožedub ukončil s více než 320 bojovými misemi a se svými 62 samostatnými sestřely se stal největším leteckým esem sovětských vzdušných sil, jakož i spojeneckých sil vůbec. Třetí hvězdu hrdiny SSSR Kožedub dostal 18. srpna 1945 po skončení bojů v Evropě.
Po válce sloužil Kožedub nadále u letectva. Prošel výcvikem na nových MiG-15.V roce 1949 vystudoval Akademii vzdušných sil, roku 1956 Akademii Generálního štábu SSSR .V průběhu války v Koreji 324. letecké divize .Jemu však byly bojové lety zakázány. Během války jeho letci údajně zlikvidovali až 239 nepřátelských letadel. V letech 1964 až 1971 byl náměstkem velitele letectva moskevského vojenského okruhu . Od roku 1971 potom sloužil ve velení leteckých sil.
Ivan Nikitovič Kožedub dosáhl hodnosti maršála letectva. Za své zásluhy byl vyznamenán Řádem Lenina, 7x Řádem rudého praporu, Řádem Alexandra Něvského, Řádem Vlastenecké války I. a II. stupně a medailemi, včetně řady zahraničních. V poválečném období získal Řád za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR III. stupně.
