Zánik Akkadské říše

Gutejský bojovník bloudí ztichlým městem. „Zničil božskou svatyni. Konečně jsme pomstili jeho zpupnost,“ šeptá si o dávno mrtvém Naramšínovi, čtvrtému králi akkadské dynastie, když míjí vyrabované trosky domů a mrtvá těla.

Dobyté pevnosti zejí prázdnotou, bašty ještě nedávno obsazené ozbrojenými vojáky pětitisícové armády zůstaly opuštěné. Kvetoucí město Akkad skončilo kolem roku 2150 př. n.

l. v troskách. Obchodními cestami, kterými se z dolů na severu Anatolie (dnešní Turecko) dostávalo dál na jih stříbro a z Ománu zase hroudy železné rudy, teď nikdo neputuje.

Povstaňte kvůli daním

Vnuk zakladatele impéria Sargona I. Akkadského (vládne asi 2334 – 2279 př. n. l.) doplácí na jeho silnou politiku. Sargon dobyl kolem roku 2250 př. n.

l. města Kiš (80 km jižně od Bagdádu) na severu a Eridu na jihozápadě Mezopotámie (současný Irák), a stal se vládcem celého Předního východu až po dnešní Egypt a Etiopii. Vysoké daně, které v dobytých městech zavádí, sice přinášejí blahobyt bohatému Akkadu, ale zbytek říše se bouří. „Povstaňte do zbraně,“ volají brzy obyvatelé před časem ještě samostatných městských států.

Pomsta za zničení chrámu

Další vlna nepokojů se zvedá během panování Sargonových dvou synů Rimúše (vláda 2279–2270 př. n. l.) a Maništúšua (vláda 2270–2255 př. n. l.) a vnuka Naramšína (2255 – 2219 př. n.

l.). Naramšín sám není žádný svatoušek. Chce dál rozšířit zděděnou říši, a aby dokázal svoji moc, vtrhne i do starobylého města Nippuru (asi 160 km jihovýchodně od Bagdádu), kultovního centra Sumerů potvrzujícího nárok na vládu v zemi, a na horu Ekur do velechrámu boha Enlila, pána vzduchu a všeho tvorstva. „Zbořte chrám, pokácejte zdejší háje,“ rozkazuje velkopansky svým vojákům.

Ti ho poslechnou a ničí posvátná místa. Pomsta na sebe ale nenechá dlouho čekat.

Svědectví hliněných tabulek

„Enlil se proto obrátil na Gutejce, přivedl je dolů z jejich horských sídlišť, aby zničili Akkad a pomstili jeho milovaný chrám,“ vypovídají o události hliněné tabulky ze sbírky německého odborníka na starověkou Přední Asii Hermanna Hilprechta (1859–1925).

Nevybíraví nájezdníci

Gutejci, krutí Barbaři z východních pohoří, prý „ani ne v pěti dnech, ani ne v deseti dnech,“ pobořili celé město. Akkad zmizí z povrchu země a jediné svědectví o jeho zkáze, ke které se přidá i hladomor, vypráví autor skladby o 300 verších vyryté klínovým písmem. Podle něj Akkad opustila i jeho ochránkyně, bohyně Inanna a gutejský lid „pokryl zemi jako kobylky“.