Za druhé světové války byl koncentrační tábor i na Havlíčkobrodsku
V Lípě, vesnici vzdálené asi šest kilometrů od Havlíčkova Brodu, byl ve druhém válečném roce německou okupační mocí zřízen přeškolovací tábor, jediné zařízení svého druhu na území protektorátu.
Poté, co v březnu roku 1939 německá vojska vtrhla do českých zemí, začala zdejšímu židovskému obyvatelstvu velmi těžká léta plná perzekucí, zákazů a ponižujících nařízení, k nimž se záhy přidaly i obávané transporty do koncentračních táborů a následné hromadné popravy. Dnešních dní se dožilo už pouze minimum pamětníků toho, že dílčí část této zhoubné mašinérie byla umístěna i nedaleko tehdejšího Německého Brodu.
Už krátce po vpádu německých vojáků do Čech a na Moravu začalo zabavování majetku movitějším Židům. Výjimkou nebyli ani manželé Krausovi, kteří v Lípě, vesnici, kterou tehdy obývala asi tisícovka obyvatel, vlastnili velkostatek. Na něj byl posléze dosazen německý správce a v červenci roku 1940 zde byl zřízen přeškolovací tábor, jenž měl především mladé Židy, kteří měli být následně deportováni do britské Palestiny, naučit zemědělské práci. Odjezdu do budoucího Izraele se však nikdo z tamějších vězňů nikdy nedočkal. Naopak. Většina z nich byla dříve nebo později transportována do Terezína a následně do vyhlazovacích táborů v Polsku.
Přeživší Židé, kteří lipským táborem prošli, na něj vzpomínají jako na zařízení s režimem, jenž byl oproti jiným táborům nepoměrně mírnější. Vězni sice museli pracovat na zdejších polích, pomáhali při stavbách železnic či při odklízení sněhu, neměli nárok na mzdu ani nesměli bez povolení prostor tábora opustit. Navzdory tomu v Lípě alespoň v prvních válečných letech netrpěli hlady, zimou či závažnějšími nemocemi. V táboře také prakticky po celou válku sloužili pouze dva němečtí vojáci, zbytek tamních dozorců pak tvořili čeští četníci a policisté, kteří se internovaným snažili všemožně pomáhat.
Přestože byl tábor nazván přeškolovací, záměrem okupantů nebylo tamější vězně přeškolit, ale pouze je zneužít jako levnou pracovní sílu. Zařízení tohoto typu nacisté hojně zřizovali v Německu či na zabraném území Sudet. V protektorátu byl však tento tábor jediným svého druhu. Proč byl zbudován právě a pouze v Lípě, nedokáží historikové dodnes zcela zdůvodnit.
Poté, co byl do Prahy instalován zastupující protektor Reinhard Heydrich, nastala i v českých zemích realizace konečného řešení židovské otázky, do kterého se zapojil i lipský tábor, jenž se z přeškolovacího v praxi proměnil na klasický sběrný. Zdejší podmínky však až do konce války zůstaly ve srovnání s jinými obdobnými zařízeními relativně přijatelné. Táborem, kde se v průměru tísnily přibližně tři stovky vězňů, během druhé světové války prošlo přibližně 1400 Židů. Holocaust však přežila jen asi stovka z nich. V současnosti tábor v Lípě připomíná pamětní deska.
