Westerplatte

Na poloostrově Westerplatte v Gdaňsku začala oficiálně 2. světová válka. Westerplatte, oddělený od Gdaňska přístavním kanálem, byl polskou vojenskou základnou z meziválečného období.

Polská vojenská posádka na základně byla vyzbrojena jedním 75 mm polním kanonem, dvěma 37 mm protitankovými děly, čtyřmi minomety a několika kulomety, ale postrádala pevné opevnění. Na podzim roku 1939 tvořilo posádku na Westerplatte 182 vojáků, kteří měli za úkol odolat jakémukoliv útoku po dobu 12 hodin. Gdaňsk byl podle Versailleské smlouvy svobodným městem pod ochranou Společnosti národů. Polsko zde mělo poštovní úřad, zvláštní přístavní práva a od roku 1924 právo na chráněné skladiště. Vojenské tranzitní skladiště bylo umístěno na malém, plochém a písčitém poloostrově Westerplatte s rozlohou okolo půl čtverečního kilometru.

Když se Hitler v lednu 1933 chopil moci, začali Poláci obranu Westerplatte posilovat. Postavili bunkry, oficiálně označené jako strážnice a pod kasárnami a domem poddůstojníků vybudovali zesílené betonové kryty. K tomu vytvořili sedm polních opevnění, z nichž dvě bránila přístupu k nechráněné pevninské šíji. Od března roku 1939, kdy Hitler vznesl svůj nárok na Polsko, byla posádka v plné bojové pohotovosti a koncem srpna dokončila výstavbu polních opevnění. Zvýšil se i počet vojáků – místo původně dohodnutých 88 mužů zde 31. srpna bylo 210 mužů. Velel jim major Henryk Sucharski, jeho zástupcem byl kapitán Franciszek Dabrowski.

( Německá bitevní loď Schleswig – Holstein zahajuje palbu – začíná 2. světová válka )

Na německé straně se bojů zúčastnila jednotka gdaňské domobrany SS Heimwehr Danzig o počtu 1 500 mužů pod velením generálmajora Friedricha Eberhardta, jenž měl též k dispozici asi 225 elitních příslušníků námořní pěchoty, kteří měli stát v čele útoku na skladiště. Velitelem celé akce byl viceadmirál Gustav Kleikamp, jehož vlajková loď Schleswig – Holstein z roku 1908 dlela oficiálně na zdvořilostní návštěvě v Gdaňsku. Dne 25. srpna ráno zakotvila při hrázi nového přístavu ve vzdálenosti pouhých 150 m od Westerplatte. Sucharski uvedl posádku do stavu pohotovosti a nařídil provedení veškerých obranných opatření během nočních hodin, protože Němci mohli ve dne využít vysoké budovy skladiště podél přístavní hráze pro pozorování poloostrova. Kleikamp posunul 26. srpna svoji loď výše proti proudu, aby se dostal do lepší pozice pro zahájení palby na Westerplatte.

V pátek 1. září 1939 ve 4:48 hodin ráno vypálila těžká děla bitevní lodi Schleswig – Holstein osm granátů na jihovýchodní sektor Westerplatte, načež Sucharski vyslal na Helský poloostrov rádiem zprávu: „SOS: Jsem pod palbou!“ Tak začala 2. světová válka. V obvodové zdi vznikly tři velké otvory a sklady s palivem se ocitly pod těžkou palbou. O osm minut později zaútočili tři čety Henningsenovy námořní pěchoty, zatímco průzkumníci, kteří pronikli přes pevninskou šíji, zničili železniční bránu. Poté se situace začala obracet proti Němcům.

( Polské velitelské stanoviště na Westerplatte po kapitulaci obránců )

Poláci podnikli protiútok a za cenu ztráty tří mužů zneškodnili kulometná hnízda na stanovišti německé gdaňské policie. Pak začal polský velitel nadporučík Leon Pajak intenzivně ostřelovat z houfnic postupující Němce, kteří zakolísali a přestali útočit. Sucharski nařídil svým dělostřelcům pálit na hnízda německých kulometných ostřelovačů na střechách skladů za kanálem. To přineslo kýžený efekt: zastavení palby z tohoto směru. Stejná baterie pak téměř zneškodnila velitelský můstek na Schleswig – Holsteinu, ale lodním dělům se ji nakonec podařilo zničit.

V 6:22 ráno námořní pěchota horečně volala loď: „Příliš velké ztráty stahujeme se!“ Na druhém konci Westerplatte se zatím gdaňská policie pokusila ovládnout přístav, ale ozbrojení civilisté a posádka tento překvapivý útok odrazili. Zemřelo celkem 50 Němců. Poláci ztratili jen osm mužů. Kleikamp, který očekával, že se skladiště zmocní bleskovým úderem, se ocitl ve skutečné bitvě. Námořní pěchota, posílená 60 příslušníky domobrany SS, zaútočila znovu v 8:55. Pronikla přes ruiny obvodové zdi, ale zastavili ji miny, padlé stromy, ostnatý drát a intenzivní polská palba. Boj pokračoval do poledních hodin, pak začali demoralizovaní příslušníci SS utíkat. Hennigsen utrpěl smrtelné zranění a po půl hodině měl dost i zbytek námořní pěchoty. Boj stál Němce 82 padlých a Westerplatte stále odolávalo. Jedinou útěchou pro Němce bylo, že zmasakrovali polské obránce poštovního úřadu města Gdaňsk. Německý úder na Westerplatte byl naprostým fiaskem.

( Němečtí pěšáci na již dobytém Westerplatte )

Během následujících dnů nedošlo podle tvrzení Němců k žádným vážným útokům na skladiště, z pohledu unavených a hladových obránců, kteří byli neustále atakováni, to však vypadalo, že německé útoky nikdy neskončí. Eberhardt přesvědčil německého velitele Fedora von Bocka, že pozemní útok je neproveditelný. Bock, který byl svědkem fiaska z 1. září, souhlasil. Dalšího dne zaútočilo na obránce 60 střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 Stuka, které shodily více než 100 bomb. Bunkr č. 5 utrpěl přímý zásah, který přežili jen tři muži z jeho posádky a zničena byla také kuchyně, zásoby potravin a radiová stanice.

Posádka nyní čelila hladu, totální izolaci a vyhlídce, že útok bude obnoven. Na Westerplatte nebyla žádná protiletadlová děla a vzdušný útok z 2. září měl ničivý dopad na klesající morálku vojáků. Během noci z 3. na 4. září zaútočili Němci na polská stanoviště, byli však znovu odraženi. Dne 4. září podnikla německá torpédová loď ( T – 196 ) překvapující útok na poloostrov z moře. V téže době byla opuštěna přední pozice zeď, což vypadalo jako pozvánka pro německý útok ze severní části Westerplatte, tomu bránila jen pozice pevnost. Nedostávalo se teplého jídla a rostl počet zraněných. Dne 5. září svol Sucharski do skladiště potravin válečnou poradu, během níž doporučoval kapitulaci Westerplatte. Dabrowski, který byl neoblomně proti takovému poraženectví, rozhněvaně opustil poradu. Sucharski svým mužům proto přikázal pokračovat v boji stejně statečně a houževnatě jako předtím.

( Stateční polští obránci odcházejí do zajetí )

Němci neměli ani ponětí o tom, že Poláci zvažovali kapitulaci. Každý den, kdy Westerplatte odolávalo, byl skvělou propagandou Poláků a pohanou pro Hitlera, který nesnášel překážky. Polský agent v německých službách upozornil Němce na skutečnost, že Westerplatte postrádá chráněné podzemní zásobníky paliva. Proto Němci vyslali 6. září ve 3 hodiny ráno na poloostrov přes pevninskou šíji hořící vlak. Vystrašený strojvedoucí jej však opustil příliš brzy, takže se vlak nedostal až k cisterně s naftou uvnitř polského tábora. Pokud by tato akce byla úspěšná, nafta by zapálila les a zničila tak cenný úkryt obránců. Hořící vagóny naopak Polákům osvětlily palebné pole a díky tomu utrpěli Němci další těžké ztráty. V odpoledních hodinách přišel druhý pokus s hořícím vlakem, jenž však opět selhal. Během večera svolal Sucharski druhou válečnou radu, po níž se začal smiřovat s myšlenkou, že už nebude pokračovat v boji. Vždyť německá armáda tou dobou stála před Varšavou a mezi raněnými se začínaly objevovat první případy gangrény.

Ve 4:30 ráno spustili Němci intenzivní ostřelování Westerplatte, které pokračovalo do 7:00, pak přišla závěrečná palba následovaná zástupem útočících Němců a i když  používali plamenomety, dokázali je Poláci odrazit. Bunkr č. 2 byl však zničen a bunkry č. 1 a č. 4 těžce poškozeny. V 9:45 ráno byla vyvěšena bílá vlajka a v 11:00 Sucharski odevzdal stanoviště Kleikampovi, který statečnému polskému veliteli dovolil, aby si ponechal svou šavli. V 11:33 němečtí vojáci slavnostně vpochodovali na Westerplatte v plné parádě, zatímco místo opouštěla k smrti vyčerpaná polská posádka. Polská bílá orlice nakonec kapitulovala, ale stalo se tak po skutečně hrdinském boji.