Jak vznikl islám doopravdy!
Cestu historií islámu nezačneme Mohamedem, jak by se dalo očekávat, ale půjdeme ještě o několik tisíc let zpět do minulosti. Do doby, kdy se udál jeden na první pohled zdánlivě bezvýznamný příběh zachycený v Bibli i v Koránu. Zapamatujte si prosím pečlivě tuto skutečnost o existenci identického příběhu v Bibli i v Koránu. Svým způsobem totiž potvrzuje dále níže uvedená fakta o manipulacích při vzniku Koránu.
Abrahám a jeho potomci
Před zhruba 6000 lety doputoval vůdce jednoho z mnoha semitských kmenů Abraham na území dnešního Izraele a Palestiny. Díky daru ducha dal svému lidu duchovní učení o jediném univerzálním Bohu. Abrahám měl dle Bible dva syny.
Prvního syna Izmaela zplodil (domnívaje se, že jeho žena Sára je neplodná) s otrokyní jménem Hagar. Druhého Izáka již měl se svou ženou, která i přes své stáří nakonec přece jen otěhotněla. Když oba synové dospívali, došlo mezi oběma ženami k ostrému sporu plnému žárlivosti ohledně nástupnictví po Abrahamovi, který vyústil v nedobrovolný odchod Hagar a Izmaele od kmene.
Izák se poté stal podle biblické tradice praotcem Židů a pokračovatelem Abraháma. Spolu se svou ženou Rebekou zplodil syny Ezaua a Jákoba, který se stal otcem 12 synů, zakladatelů 12 kmenů izraelských.
Izmael (nebo též Išmael) se stal podle islámské tradice praotcem všech Arabů. Putoval se svojí matkou pouští až došel do údolí, kde ve chvíli akutního ohrožení žízní, náhle ze země vytryskl vodní pramen. Izmael pak založil předchůdce dnešního města Mekky. V blízkosti pramene později spolu se svým otcem Abrahamem údajně založil svatyni Kábu, která se těší náboženské úctě potomků Izmaela a všech muslimů dodnes.
V Genesis je zachyceno proroctví sdělené Hagar krátce před narozením syna:
„Porodíš syna a dáš mu jméno Izmael, což znamená bůh mně uslyší. Bude to člověk nezkrotný. Jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu. Bude stát proti všem svým bratřím.“
A ještě Studijní překlad:
10 A Hospodinův anděl jí řekl: Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno. 11 Dále jí Hospodinův anděl řekl: Hle, jsi těhotná a porodíš syna; dáš mu jméno Izmael, protože Hospodin naslouchal tvému soužení. 12 Bude to člověk jako divoký osel, jeho ruka bude proti všem a ruka všech bude proti němu. Usídlí se naproti všem svým bratřím.
Vznik islámu — pohádka pro ovečky — aneb historii píší vítězové
Mohamed, oficiální zakladatel islámu
Přesuňme se nyní od doby Abrahama do časů kolem roku 600 n.l. Na Blízkém Východě soupeřily dvě velmoci. Na jedné křesťanská Byzantská říše. Na druhé straně Perská říše se Zoroastrismem jako státním náboženstvím. Na arabském poloostrově žily v oázách uprostřed pouště především kočovné arabské kmeny vyznávající různá polyteistická náboženství a uctívající svatyní Kábu, nacházející se uprostřed komerčního centra Arábie, městě Mekka. Vedle arabských beduínů žily v oázách i židovské a křesťanské komunity.
Kolem roku 570 se v Mekce v bohaté arabské rodině narodil chlapec jménem Mohamed. Již v 6 letech se stal sirotkem. Tradice praví, že byl jako dítě dán k beduínské kojné Halimě, jelikož se věřilo, že pouštní život je pro děti bezpečnější a zdravější. Upozorňujeme dále na jeden zdánlivě nepodstatný bizarní detail z jeho dětství. Detail který může a nemusí mít souvislost s údajnými zjeveními anděla Gabriela:
V období, kdy vyrůstal s potomky Halímy, se odehrál hodně neobvyklý incident s 2 muži-anděly, kteří malému Mohamedovi rozřízli břicho.
Mohamed to popsal takto: „Zatímco jsem já a můj soukojenec pásli nějaká zvířata za naším domem, přišli k nám dva muži oblečeni do bílých šatů a nesoucí zlatý podnos plný sněhu. Chytili mě, otevřeli mi břicho, vyjmuli srdce, otevřeli ho a vyndali z něj hrudku černé krve, kterou odhodili. Pak omyli mé srdce a břicho ve sněhu, dokud je neočistili.“ — citát z životopisu: Život Alláhova posla; Ibn Ishak
Výše uvedený odstavec hodně připomíná pokročilou lékařskou technologii — že bychom zde měli další důkaz negativního zásahu mimozemské civilizace do dění na Zemi? Zásahu, který podpořil vznik nejvíce násilnického náboženství na světě, vytvořeného za účelem ovládání lidských mas… Ptejme se, co přesně bylo účelem tohoto lékařského zásahu? Krom možné snahy „andělů“ chránit zdraví svého „vyvoleného“ budoucího vůdce… (Promiňte mi teď jednu malou spekulaci: Nemohlo náhodou jít např. o zavedení technologického implantátu do těla Mohameda? Implantátu, který později působil při Mohamedových „zjeveních„? Co když to byl jakýsi pokročilý komunikátor, díky kterému pak Mohamed slyšel tzv. „anděla“ Gabriela? Např. v té scéně, kdy Gabriel na mezku dává Mohamedovi příkaz vyvraždit židovský kmen Banú Kurajza v Medíně… nedivte se prosím, islám je přece náboženství míru a když to říká s. Halík a další služebníčci Vatikánu, tak to jistě musí být pravda ;-)
Nebyli to náhodou tito temní „andělé“, kteří v pozdějších Mohamedových „zjeveních“ přikázali muslimům vést vyhlazovací války proti tzv. nevěřícím? Dalším důkazem je mj. následující citát:
Když dal Alláh svému Prorokovi povolení vést válku, podmínkou slibu věrnosti islámu se stal slib ochoty okamžitě se účastnit boje. Na prvním setkání, na kterém byl složen slib věrnosti „po způsobu žen“, tomu tak nebylo. Alláh ještě nedal svému Prorokovi povolení bojovat. — citát z životopisu: Život Alláhova posla; Ibn Ishak
Mohameda pak vychovával strýc, který ho přivedl na dráhu obchodníka, podnikajícího cesty až do daleké Sýrie.
I když byl Mohamed úspěšným obchodníkem, jeho praktické povolání ho neuspokojovalo. Často přemýšlel nad duchovními otázkami. Pravidelně se uchyloval k meditacím v jeskyni nedaleko Mekky. Během nich se mu údajně dostalo „zjevení“, ve kterých k němu promluvil „archanděl“ Gabriel s poselstvím, které se stalo později základem Koránu a islámu.
Šťastnou hvězdou pro Mohameda se stala jeho o mnoho let starší první žena, bohatá obchodnice Chalidža (Chadídža) — ta byla původně jednou z Mohamedových zaměstnavatelek — zámožná, tehdy čtyřicetiletá vdova. Mladý, pětadvacetiletý Mohamed na ni údajně natolik zapůsobil, že mu roku 595 nabídla manželství. Touto svatbou se z něj stal zámožný muž. Podle arabských zvyků dědili pouze prvorození, takže Mohamed nezískal žádné dědictví ani po svém otci, ani po dědečkovi. Ibn Ishak zaznamenává, že Chadídža Mohamedovi porodila pět dětí, jednoho syna a čtyři dcery. Až do své smrti jej svým společenským vlivem ochránila před mnoha nebezpečími a stala se i první stoupenkyní jeho učení.
Své učení Mohamed šířil zprvu v rodné Mekce. Kritizoval modloslužebnictví, nemorální život a velký důraz kladl na sociální otázky. Jeho kázání se většinou setkala s ignorancí, výsměchem a odporem a nakonec po smrti své ženy musel utéci do sousední Medíny. Tento okamžik, rok 622 se stal počátkem muslimského letopočtu.
Mohamed zakládá džihádistickou, teroristickou, antikristovskou a také protižidovskou tradici
V Medíně právě zuřil spor mezi různými arabskými klany. Mohamedovi se podařilo spor urovnat, díky čemuž nakonec znesvářené strany nejenže si Mohameda zvolily za svého vůdce, ale přijaly i jeho učení. Výjimku představovala pouze komunita židů, kteří s odkazy na své písmo Mohameda a islám za duchovní autoritu nepřijali i přes velké Mohamedovo úsilí. Později byl jeden ze židovských kmenů (Banú Kurajza) dokonce obviněn ze spolupráce s nepřáteli muslimů z Mekky a na Mohamedův (Gabrielův) příkaz vyvražděn, ženy a děti byly zotročeny. Zde se poprvé projevila silná agrese proti židům a byla založena ďábelská tradice islámu jako agresivní válečnické sekty.
Kdo lže o historii islámu a proč?
Mohamed se v Medíně stal z proroka politickým vůdcem. Nejkontroverznějších je několik posledních několik let života, kdy byl i vůdcem vojenským. Uchyloval se i k běžnému zvyku tehdejší arabské společnosti — přepadával obchodní karavany. Vedl také dlouholetou válku s Mekkou, která skončila vítězstvím Mohameda a sjednocením celého arabského poloostrova pod jeho vládou. Muslimové se pokouší tuto násilnickou tradici omluvit tvrzením, že šlo o sebeobranu, nicméně toto tvrzení evidentně není pravdivé, zřetelně šlo o loupení ve velkém a v případě Mekky o pomstu.
Pokud tedy se nám dnes někdo pokouší namluvit, že islám je mírumilovný, tak takový manipulátor v lepším případě nezná fakta, v tom horším evidentně lže…
Toto byly veřejně publikované a dostupné informace. Nyní se podíváme jak to bylo doopravdy pomocí informací bývalého agenta Vatikánské tajné služby — jezuity Dr. Rivery. Ten nám už odkryl ďábelskou manipulaci při vzniku katolického cézaropapismu, nyní následuje jeho zákulisní informace o islámu.
Pokud si dáte do souvztažnosti oficiální informace s těmi utajenými, uvedenými dále, pochopíte mnohé…
35.3 Děsivá pravda o vzniku islámu — co se dělo v zákulisí
Jezuita Rivera v knize TDJ popisuje období po tzv. Konstantinovském obratu, kdy byl vytvořen státní římský katolicismus: „Nejdříve se s Vámi podělím o poznatky získané ve Vatikánské knihovně a prozradím vám, jak islám vznikl doopravdy. Budete šokováni!“ A dále pokračuje:
„Římský biskup, pontifex [později papež], poslal své agenty do severní Afriky a přesně na místech, kde působili prvotní křesťané nechal zakládat kláštery, které osadil svými římskými křesťany.
Každý klášter měl svého pohlavára a přesnou organizační hierarchii. Všichni dostali za úkol upoutat na sebe pozornost zdejšího obyvatelstva jako na pravé křesťany. A to se jim skutečně podařilo. Časem potomci Izmaela nečinili mezi nimi a křesťany žádného vnějšího rozdílu. Falešní křesťané se těmto izmaelitským kočovníkům dokázali vetřít do přízně.
Hlavní cíl Vatikánu — zničit původní křesťanské rukopisy a vyvraždit původní pravé křesťany
V roce 354 n.l. porodila v Alžíru v severní Africe římskokatolická zbožná matka syna a dala mu jméno Augustin. Ten pak stal biskupem římsko–africké provincie. Byl to velmi vlivný a bohatý muž s vlastní armádou.
Kláštery Augustinovi ve skutečnosti sloužily jako základna pro práci, při které vyhledával a ničil biblické rukopisy, které vlastnili původní křesťané. Augustin se stal »svatým« za věrné služby římské falešné církvi.
Důkazem předchozího Riverova tvrzení je i Egyptský nález Tomášova evangelia, o kterém už víme, že bylo zakopáno prvotními křesťany z pachomiovského kláštera přesně v tomto okamžiku, kdy drakoniánská římská církev protlačovala svou moc na severu Afriky a snažila se zlikvidovat tyto originální křesťany.
Touhou Vatikánu bylo také získat Jeruzalém za každou cenu kvůli jeho náboženskému významu. Vždy však tomu bránili Židé. Další překážkou byli prvotní křesťané v severní Africe, kteří tam šířili evangelium. Římský katolicismus však nabýval na moci a nemínil tolerovat žádný odpor. V Římě proto církev potřebovala naleznout nějaký prostředek, který by vyvolal odboj proti Židům a proti skutečným křesťanům, kteří odmítali přijmout zfalšovanou katolickou víru.
Když římskokatolický pontifex a jeho pomocníci pozorovali početný národ Arabů v severní Africe, viděli tyto davy jako nástroj k vykonání svého nečistého, ohavného díla.
Plán na ovládnutí Arabů a Jeruzaléma
A tak sestavili další mašinérii – podzemní špionážní síť, která byla použita na podávání informací k vykonání mistrovského díla – plánu na kontrolu velkého množství Arabů, kteří odmítli římský katolicismus. Vatikán usiloval nalézt pro Araby jejich vlastního »Mesiáše«, takového, který by povstal jako jejich veliký vůdce. Musel to být člověk se schopnostmi, kterého by sami mohli vyškolit a nakonec jeho prostřednictvím spojit všechny nekatolické Araby dohromady v jednu obrovskou masu – v jednu armádu, která by pak dobyla Jeruzalém pro papeže.
Tyto všechny informace podával Riverovi kardinál Bea v rámci jeho naplánovaných tajných úkolů.
Augustin velmi dobře pochopil, oč běží a sám se nabídl, že pro římský plán s Araby přichystá Římu půdu. Sepsal dvě knihy: Boží město (česky též „O Boží obci“) a Vyznání, které, aniž by je Arabové poznali a studovali, ovlivnily jejich život a jejich další osudy na celé tisíciletí. Augustin byl Římem do plánu zčásti zasvěcen, a proto bylo jeho dílo velmi přísně střeženo a rozmnožováno.
Pozn. redakce: Tuto světovládnou ambici Vatikánu lze velmi přesně dokázat mj. i na slavné papežské tiaře Pia IX.:
V knize Boží město Augustin objasňoval, že papež je vládcem světa. To bylo roku 420. V původním latinském překladu knihy Boží město je tato informace jasně uvedena, zatímco v novějších překladech je veřejnosti již odstraněna. Augustin v této knize mj. píše: »On (papež) je Sluncem. Je Vládcem vesmíru. Je Měsícem. Existují vladaři země, kteří zrcadlí jeho slávu. Země — to jest všechen lid — se před ním sklání.«
Pozn. redakce: Následující informaci lépe pochopíte, budete-li vědět, že církevní ideologii nestačilo vytvořit falešnou apoštolskou posloupnost od Petra k Římským biskupům a posléze papežům, jakožto údajným zástupcům Boha na zemi… ona se později dokonce snažila ovečkám vsugerovat myšlenku, že přímo v papežově těle sídlí Ježíš… prostě jedna velká podvodná manipulace s vědomím lidstva. Více podrobností na tomto odkazu v odst. Papežský kult osobnosti a snaha o modlářské zbožštění osoby papeže podle vzoru Římských císařů »
Augustin v knize Boží město jasně řekl, že Bůh udělil papeži božské právo jako Ježíši Kristu na zemi, aby tajně ovládal obyvatele v každé zemi skrze výchovu, politiku, ekonomiku a vojenskou moc. (V Augustinově době tzv. papež ještě nebyl nazýván papežem, ale jen biskupem Říma.) Je o tom psáno mj. v knize: The other side of Rome, str. 155–159 a Baal Worship, Crusaders v 9. a 10. čísle a ještě i v některých starších přehledech o římskokatolické církvi.
Augustin se navíc všemožně snažil obrátit co nejvíce Arabů na římsko-katolickou víru a přivést je i k uctívání Panny Marie a křížů. (Opět zde vidíme snahu prosazovat nebezpečný modlářský kult Marie, který je velmi oblíbený antikristovskými silami v pozadí.) Odmítly pouze dva arabské kmeny, které se neobrátily. Augustin je v Římě přesně popsal, popsal i jejich zvyky a detailně vyjmenoval jejich rody, jména, významné dny a roky.
Za pomoci Augustina poslal Řím těmto Nomádům agenty, kteří mezi nimi šířili zvěst, že se jednoho dne objeví velký vůdce, který všechny Araby sjednotí, a který bude konat divy a zázraky a bude velikým prorokem. V tomto díle pokračoval po Augustinovi jeho nejbližší učedník a po něm další Augustinův učedník, kteří byli zasvěceni do římského plánu a byli vázáni nejpřísnější mlčenlivostí.
200 let po Augustinově smrti, kolem roku 570 se v Mekce, v Saudské Arábii narodil Mohamed. A tento muž přesně vyhovoval římským plánům.
Mohamed byl použit k vytvoření náboženství nenávidějícího Židy
V tomto dramatickém příběhu sehrála úlohu bohatá arabská dáma, věrná papežova následovnice, Khadiah (alias Chalidža nebo též Chadídža). Svůj veškerý majetek darovala »Matce církvi« a vstoupila do kláštera. Když tam pobývala, byla pověřena zvláštním úkolem a byla z kláštera poslána zpět do světa. Jejím úkolem bylo nalézt vzácného, podnikavého muže, který měl být použit Římem k vytvoření nového náboženství nenávidějícího Židy a který se měl pro Izmaelity stát Mesiášem. Khadiah Mohameda našla, vzali se a usídlili se blízko bratrance Khadiahy jménem Waraguah, který byl, jako i ona, věrným katolíkem. Řím jej postavil jako Mohamedova rádce. Vatikán nelitoval peněz a Mohameda zahrnoval velikým bohatstvím. Kromě toho se mu dostalo vynikajícího katolického vzdělání, když mu byly posláni ti nejlepší římskokatoličtí učitelé. Jeho zaškolení probíhalo velmi intenzivně.
Základní osnovou Mohamedova školení byly právě Augustinovy knihy a pod Waraguahovým vedením se stal věrným Augustinovým následovníkem. Tak se připravoval ke svému velikému úkolu.
Na příkaz Říma pak začali římští katolíci rozšiřovat v severní Africe zprávy o velkém člověku, který povstane z jejich středu jako jejich Bohem vyvolený. Jako chlapec byl Mohamed vyučován, že jeho největší nepřátelé jsou Židé a že římští katolíci jsou jediní praví křesťané a že ti další lidé, kteří si tak říkají, jsou bezbožní podvodníci a děti ďábla, které je nutno zničit. Toto učení je také dodnes podkladem a základem odporu široké muslimské veřejnosti k Židům a ničí snahy na přijetí Krista v každém muslimském národu.
Když Mohamed obdržel »božská zjevení« v jeskyni na hoře Hira na okraji Mekky, římskokatolický bratranec jeho ženy, Waraguah začal tato zjevení „vysvětlovat“ a výsledkem byla islámská kniha Korán, která obsahuje mnoho Mohamedových spisů. Tato kniha také umožnila Muslimům získání římskokatolické ochrany díky tomu, že obsahuje Mohamedovo zjevení týkající se přímo Panny Marie. A zde se také ukázalo, jak důležité bylo »misijní« působení Augustina, když Araby seznamoval s Pannou Marií. Pročpak asi?
I přesto, že Korán obsahuje veliké množství Mohamedových rad a vidění, nejsou dodnes všechny Mohamedovy duchovní projevy, zapsané do písemností, zveřejněny úplně. Stále ještě schází mnohá nepublikovaná Mohamedova díla. Ta jsou dodnes v rukou nejvyššího „svatého“ muže islámské víry, Ajatolláha.
Důkazy kolaborace islámu a katolického cézaropapismu
Pozn. redakce: Jakkoliv jsou pro běžného občana tyto informace (díky jejich utajování) fantastické, právě dnes v souvislosti s tzv. islámskou imigrační invazí do Evropy dostáváme všichni hromadu nepřímých důkazů. Proto jsme už také v této rubrice „Evropa a islám“ publikovali fakta a rozbory o tom, jak papeženci a islamisté roztomile spolupracují. Proč papeženci zdánlivě zcela nelogicky podporují islám, který podle mnoha důkazů v historii vždy vedl k vyhlazení křesťanství? Ano vážení a milí čtenáři, dělají to právě proto, že jejich agenda je agendou Draka a jejich cíl je společný — potlačení původního Kristova učení.
Ano vážení, cíl je stále stejný — likvidace původního Kristova učení »
Další důkazy spolupráce Vatikánu a islámu — největší skandál historie
Když nás kardinál Bea ve Vatikánu zasvěcoval do této problematiky, řekl: »Tato nepublikovaná Mohamedova díla se bedlivě střeží, protože obsahují informace o tom, jak Vatikán vytvořil islám. Obě strany mají o sobě tolik informací, že kdyby pronikly na veřejnost, vznikl by skandál, který by znamenal ostudu a záhubu pro obě náboženství.«
Jedním z Mohamedových zapsaných výroků je i tento: »Satan se dotýká každého Adamova syna v den, kdy ho matka porodí, kromě Marie a jejího syna.« Proč by Mohamed (podle arabské oficiální tradice neznalý římského katolicismu) zasahoval do římskokatolického učení a řešil velmi specifický dogmatický detail tohoto katolicismu? Navíc se tato lež o Ježíšově božství od narození samozřejmě nevyskytovala u pravých křesťanů, kteří v severní Africe žili, tato lež mohla přijít jen z Říma. Navíc v Kaabě v Mekce byla již za dnů Mohamedova děda a otce ikona Panny Marie s děťátkem (zřejmě Augustinova práce). Není to podivné?
Pozn. redakce: To, že se Korán zabývá dogmatickým katolickým detailem ale dává perfektní smysl, když si uvědomíte, že to Vatikán vytvořil islám jako svůj nástroj a podobné vsuvky ohledně Ježíše a Marie jsou do Koránu plánovitě vloženy nejspíše právě za cílem jejich možného budoucího smíření/sjednocení…
Vzhledem k tomu, že fakta jsou pečlivě utajována, nemůžeme např. ověřit ve Vatikánském tajném archivu Riverovy důkazy o tom, že by katolická církev stvořila islám. Našli jsme pro vás alespoň ještě jeden velmi velmi silný nepřímý důkaz, který spočívá v nápadné podobnosti islámské ideologie s Augustinovou katolickou ideologií (která mimochodem formovala papežské náboženství velmi výrazně minimálně po celý středověk). O něco výše jezuita Dr. Rivera uvádí mj. toto: „Základní osnovou Mohamedova školení byly právě Augustinovy knihy a pod Waraguahovým vedením se stal věrným Augustinovým následovníkem…“
Katolická ideologie — Augustinova Obec Boží
V tomto díle Augustin (nikoliv mnich, ale mocný a bohatý muž s vlastní armádou) nastiňuje uspořádání společnosti. Ve 22 knihách tohoto spisu Augustin rozvíjí myšlenku světa rozděleného do dvou obcí: Civitas Dei (Boží město, což je v podstatě církev) a Civitas terraena (Pozemské město, tj. zbytek světa mimo církev). Dějinný vývoj pak podle něj údajně spočívá v neustálém boji mezi těmito dvěma obcemi (městy)…
Islámská ideologie je podezřele podobná té katolické Augustinovské, což přesně potvrzuje Riverovy informace!!
Dle islámského pojetí je svět rozdělen na dva tábory. Jedním je Dům míru (Dar al-Islam, což je v podstatě území ovládané muslimskými vládci, kde vládne islámský zákon šaría) a druhým Dům války (Dar al-Harb, tedy zbytek světa, kterým jsou všichni nemuslimové, z hlediska muslimů tzv. nevěřící). Trvalou povinností celé muslimské komunity zůstává džihád (úsilí o islám), v té či oné formě. Džihád má více významů, jeden z nich je zcela jasně a neoddiskutovatelně OZBROJENÝ BOJ.
Muslimové často tvrdí, že “islám znamená mír”. Slovo islám pochází ze stejného arabského kořene (slm), jako slovo “salaam”, mír. Je to ovšem typické archontické pokrytectví a překrucování: „Islám přesně řečeno ve skutečnosti znamená podřízení se vůli Alláha“ — a to prostřednictvím zákona, šaríi. Slovo “mír” tedy pro muslima znamená rozšíření Domu islámu (Dar al-Islam) na celý svět. Nepřítomnost šaríi je podle islámu nepřítomností míru.
Muslimové mají proto trvale za povinnost džihád, dokud neustane existence „Domu války“, tj. dokud nedojde ke konverzi nebo likvidaci všech tzv. nevěřících.
Historický původ slova Alláh je důkazem manipulace těch, kdo stvořili islám
Alláh se obvykle přepisuje jako Bůh, část muslimů s tím ale nesouhlasí — obecně je totiž v Islámu zdůrazňována jedinečnost údajného boha Alláha — a to proto, aby byla ospravedlněna nadřazenost této násilnické ideologie, která umožňuje zlikvidovat jakéhokoli nevěřícího (myšleno nevěřícího v Alláha samozřejmě). V islámské teologii (tawhídu) je dnes kladen důraz na jedinost Boží, ale teď pozor, přichází překvapivá pointa…
Pozor: Překvapivá pointa aneb
kdo z oveček dělá voly
Původně byla totiž v islámu uctívána staroarabská božstva, al-Láh, al-Lát a al-Uzzá — je to doloženo mj. v knize Luboše Kropáčka — Duchovní cesty islámu.
Takže jak vidíme, ona údajná jedinečnost je perfektně zfalšovaná, ve skutečnosti muslimové vzývají staroarabské božstvo jménem „al-Láh“.
Tato manipulace — nikoliv náhodou — připomíná podvod s přemalováním tzv. slunečního kultu na uctívání Ježíše v římském katolicismu »
Zdroj: KROPÁČEK, Luboš; Duchovní cesty islámu; 5. vyd., Vyšehrad, 2011; ISBN 978-80-7021-925-6; str. 15.
-konec poznámky-
Jako válečný nástroj se islám naprosto dokonale osvědčil
Mohamed se nazval poslem Alláhovým a stal se zakladatelem islámu. To bylo kolem roku 600 n.l. Roku 630 dobyl se svým deseti tisícovým vojskem Mekku, odkud politicky a nábožensky vládl. Zemřel roku 632 n.l.
Za necelých 20 let po jeho smrti zničila jeho vojska byzantskou a perskou říši a o něco později muslimská vojska zaplavila Evropu, neboť se jeho náboženství rychle šířilo.
Vypadá to naprosto šíleně, když si uvědomíte, že Řím poštval mohamedány i na Byzantskou křesťanskou říši… ale je třeba si uvědomit, že První šelmě nejde o Kristovo učení, naopak… ona se přece snaží toto Kristovské učení zničit »
Korán uznává Ježíše jako jednoho z proroků a jestliže je papež jeho představitelem na zemi, tak také papež musí být jeho prorokem. Ovšem muslimové ve skutečnosti neví, že to způsobil právě sám římský papež, že se mu mohamedáni koří a uctívají ho jako dalšího svatého muže. Dodnes nebyl tento veliký podvod papežství prohlédnut.
Pozn. redakce: Stejně jako byly zfalšovány základy islámu a papeženci vsunuty falešné vsuvky, stejně tak jsou falešná všechna dogmata diktovaná ovečkám drakoniánskou katolickou církví.
35.4 Vatikán a islámská vojska
Když papež viděl, jak se mohamedáni vojensky vzmáhají, jednal nyní rychle. Vydal buly povzbuzující arabské generály, aby okupovali národy severní Afriky a všech ostatních krajů, kam se již Arabové dostali a kde se usídlili.
Vatikán pomáhal financovat vytvoření obrovských islámských armád výměnou za tři speciální, »zanedbatelné laskavosti«:
- 1. vyhlazení Židů a pravověrných křesťanů, které nazývali bezvěrci
- 2. ochrana augustiánských mnichů a římských katolíků
- 3. dobytí Jeruzaléma pro »Jeho svatost« proroka papeže ve Vatikánu
A tak začalo dobývání severní Afriky a ostatních arabských území. Během doby se síla vojska ještě více rozrostla. Vojsko krutě pobíjelo Židy a pravověrné křesťany a Jeruzalém padl do jeho rukou. Nikdy však nezaútočilo na římské katolíky ani na jejich kláštery. Nastal čas účtování. Papež žádal vydání Jeruzaléma. Jenže arabští generálové se náhle začali vydání bránit a papežovy plány, tak dlouze a pracně na plňované, se začaly před jeho očima rychle bortit. Pod Waraguahovým vedením totiž Mohamed zaznamenal do Koránu jednu velikou lež, podle níž Abraham obětoval Izmaela namísto biblického Izáka. Mohamed zaměnil jména a dokonce měl i v tomto smyslu několik vidění, která tuto lež jakoby dokázala. Výsledkem této lži a Mohamedových vidění postavili Arabové v Jeruzalémě právě na místě, kde dříve stál Jeruzalémský chrám zničený roku 70 n.l. chrám na počest Izmaela (tzv. Skalní dóm muslimové nazývají Vznešená a ušlechtilá svatyně). A tím se stal Jeruzalém druhým největším místem islámské víry.
Copak nyní mohli arabští generálové přenechat Vatikánu tak svaté místo a navíc tak těžce vydobyté? Když papež zjistil, že stejnou úctu jako jemu prokazují i Izmaelovi, rozčílil se, protože stavba byla postavena za jeho zády.
Vatikán se cítil uražen a když navíc ještě arabští generálové přišli do Vatikánu a žádali od papeže buly, kterými by povolil vpád Mohamedových vojáků do Evropy poznal papež, že válka je nevyhnutelná. Povolení nevydal a okamžitě postavil křižáckou armádu. Boje s mohamedány trvaly celá další staletí, ale Jeruzalém se nikdy nedostal do rukou Vatikánu. Padlo Turecko, islámská vojska napadla Španělsko a Portugalsko. V Portugalsku pojmenovali jednu horskou vesnici Fatima na počest Mohamedovy dcery. V té době vůbec netušili, že se jednou stane světově proslulou » Muslimská armáda obsadila Sardinii a Korsiku a chystala se na vpád do Itálie.
V té době islámští generálové zjistili, že již nejsou schopni k další expanzi a že přišel čas na mírové rozhovory. Jedním z vyjednavačů byl František z Assisi. Výsledkem bylo podepsání smlouvy, podle níž muslimové směli obsadit v »křesťanském« světě Turecko a katolíci směli obsadit v arabském světě Libanon.
Dále bylo dohodnuto, že muslimové mohou svobodně stavět v katolických zemích své mešity, pokud bude římskokatolické vyznání v arabských zemích prosperovat.
S touto znalostí by tedy nemělo překvapit, jak se na sebe papeženci a mohamedáni mile usmívají.
Kardinál Bea nám dále sdělil, pokračoval Rivera, že muslimové se s papeženci dohodli na ničení společného nepřítele — nekatolických křesťanských misionářů hlásajících biblické učení.
Konec falešných náboženství?
Většina lidí neví o tajných smlouvách mezi Vatikánem a Mekkou — k jejich utajení je samozřejmě dobrý důvod, jelikož provalení těchto faktů způsobí konec všech těchto falešných náboženství.
Věříme milí čtenáři, že nyní už tušíte, proč celá mašinérie Vatikánu i její podporovatelé tak nesmyslně obhajují islám a všemožně podporují import islamistů převlečených za uprchlíky: Je to velmi prosté — chtějí z nás dělat ovce i nadále a islám je skvělý nástroj Vatikánu k likvidaci lidské individuality — což je samozřejmě hlavní cíl Draka! Necháme se?
