Stalin udělal z lidí za deset dní kanibaly

O stalinistických zvěrstvech se toho už dnes ví hodně, přesto je stále v této hrůzné oblasti co objevovat. Zapomenutou kapitolou je například osud 6000 lidí vysazených na sibiřském ostrově Nazino.

Na jaře roku 1933 prezentoval Stalinovi jeho šéf tajné služby Genrikh Jagoda zajímavý plán, jak zlikvidovat odpůrce. Miliony antisovětských živlů měly být deportovány na Sibiř a tam odkázány žít ve svých vlastních koloniích. Náklady na vydržování těchto vězňů by byly téměř nulové, takže státní aparát by ušetřil. Stalinovi se myšlenka velmi zamlouvala. Navíc by se podle něj mohly takto kolonizovat ohromné pustiny Sibiře, kde prakticky nikdo žít dobrovolně nechtěl.

Jako jistý pilotní projekt bylo zvoleno 6000 vězňů, kteří byli deportováni na ostrov Nazino uprostřed stejnojmenné sibiřské řeky v Tomské oblasti. Stráže vězně poslali na loďkách po proudu bez jakýchkoliv zásob. 23 lidí zemřelo už při plavbě. Na opuštěném a neobyvatelném ostrově panovaly kruté mrazy, které si jen první noc vybraly 295 obětí. Mrtvých každým dnem přibývalo, protože na ostrově nebylo vůbec nic, čím by se lidé mohli živit.

Pátý den k ostrovu připluli vojáci s několika pytli mouky. Báli se ale na ostrově vylodit, protože na břehu na ně čekal vyhladovělý a zoufalý dav. Hodili proto pytle na břeh a rychle odpluli. Dav se o jedinou potravu na ostrově začal rvát, lidé se ušlapávali navzájem. Nikdo se neobtěžoval s nějakou úpravou mouky, jedin, co lidé udělali, bylo, že ji narychlo smíchali s vodou v řece a takto ji snědli.

Taková potrava samozřejmě nemohla nikoho zasytit. Mezi vězni se šířily nemoci, které si vybíraly další krutou daň. Mnozí se ze zoufalství pokusili z ostrova uprchnout, ale zemřeli v ledové vodě nebo je zabili vojáci. Po deseti dnech se mezi zbytkem populace ostrova začal rozmáhat kanibalismus. Do těchto šílených podmínek nechal Stalin na ostrov přivést dalších 1200 lidí. Byli ihned na pobřeží vytaženi z lodí, zabiti a snězeni. Masakry nabyly ohromných rozměrů. Několika ženám byly uřezána prsa, aby je ostatní mohli sníst. Po několika dnech už nebylo téměř koho jíst a několik posledních nešťastníků, kteří přežili, bylo odvezeno z Nazina do vesnic výše po proudu. Jagodův experiment skončil.

Počty lidí, kteří zahynuli v Nazinu, byly příliš malé ve srovnání s celkovými hrůznými statistikami stalinistického teroru. Úřady navíc vše tajily až do roku 2002, takže tento případ se dostal na světlo světa až poměrně nedávno. Je jen dalším dokladem zrůdnosti stalinistického systému, který si v ničem nezadal s tím nacistickým.