Silent Hill – Apokalyptická Centralia, nejmladší město duchů
Centralia je jedním z nejděsivějších míst na Zemi. V uhelných dolech pod městem hoří požár.
První pohled na Centralii je stejně depresivní jako děsivý – připomíná scenérii z knihy Cesta od Cormaca McCarthyho. Z puklin v rozervané zemi stoupá dým, vše je pokryté šedivým prachem a nad opuštěnými domy neprolétne žádný pták. Vše je mrtvé nebo umírající. Stejně jako celé město…
Na parkovištích nestojí žádné automobily, v parcích jen vítr houpe zrezivělými houpačkami, na nichž už desítky let nesedělo žádné dítě. Přitom ještě před 30 lety byla Centralia klasickým americkým městečkem s přibližně 1000 obyvateli, prosperující střední třídou a denně upravovanými předzahrádkami.
Příběh umírajícího města začal 27. května 1962, když se skupina hasičů vydala na přání městské rady zlikvidovat nepovolenou skládku. Nic složitého, ale hasiči udělali obrovskou chybu – zapálili skládku, která se nacházela v ústí uhelné šachty, bylo to nejhorší možné řešení. Hořící odpadky poblíž hřbitova Odd Fellows totiž vydávaly takový žár, že se plameny rozšířily i do opuštěného uhelného dolu. Jemný prach se snadno vzňal a od něj začaly hořet i nevytěžené zásoby uhlí. Pak se oheň přenesl štolami pod celé město…
Protože oheň se nijak nedotýkal života běžných obyvatel, problém se příliš neřešil. Městská rada se sice několikrát pokusila oheň zlikvidovat, ale ukázalo se, že by to bylo příliš náročné a především drahé. Uhlí totiž může za příznivých podmínek hořet velice dlouho a vydává přitom silný žár. Přístup do dolů byl fyzicky nemožný, ale na povrchu nic nehořelo. Dobové záběry ukazují, že až na několik výstražných cedulí si městys žil dál svým běžným životem. Ale stejně jako na Titaniku, i v Centralii bylo důležité, co se děje dole – v podpalubí.
Město, které zemřelo
Až na začátku 80.let 20. století začalo být zjevné, jak obrovský problém doslova doutná obyvatelům pod nohama. Ze země stále častěji vycházely jedovaté plyny vzniklé spalováním uhlí, nebe nad městem ztrácelo modrou barvu a měnilo se stále častěji na šedé. S deštěm padal dolů popel, půda se začala ohřívat. A přibývalo případů, kdy kvůli ohni v hlubinách docházelo k tragédiím na povrchu. Prvním, kdo upozornil, že město už není obyvatelné, byl místní pumpař. Jednou náhodně změřil teplotu ve své podzemní nádrži na benzín a zjistil, že dosahuje téměř 80 stupňů Celsia. Tohle ještě k opuštění města nestačilo. Musela přijít horší nehoda.
Roku 1981 se do země propadl 40 metrů čtverečních velký kus chodníku, když prohořely trámy, které držely štoly vedoucí pod ulicemi. Do útrob hořících uhelných dolů se propadl i dvanáctiletý chlapec – podařilo se ho zachránit jen taktak. A to byla poslední kapka. Ve Washingtonu se rozhodlo, že problémy v Pensylvánii musí přestat – mělo se to vyřešit částkou 42 milionů dolarů.
Roku 1984 se problémy prohloubily natolik, že se rozhodla zakročit federální vláda. Vykoupila od místních občanů jejich domy a nastal masový exodus. Domy pak byly srovnány se zemí – především proto, aby to přimělo k odchodu patrioty, kteří se rozhodli zůstat. Pravdou však je, že mnoho domů se začalo rozpadat, trhliny v zemi narušily jejich statiku a stavby mohly ohrozit i projíždějící automobily. Do opuštěných i rozbořených staveb vnikla příroda. Netrvalo to ani deset let a ti, kdo se do Centralie vypravili, mohli na vlastní oči vidět, jak snadno si Země dokáže poradit s tím, čemu říkáme civilizace.
Návrat přírody
Dnes jsou už silnice procházející městem neprůjezdné. Groteskně zkroucený asfalt odhaluje hluboké díry, jež vedou desítky metrů do hlubin země. Z města havířů se stalo město duchů. A v této podobě vydrží ještě dlouho. Podle odhadů z počátku třetího tisíciletí je v dolech dost uhlí, aby požár trval nejméně dalších 250 roků… V té době se však už trosky domů rozpadnou a město zabydlí rostliny odolné proti teplu. Navždy se však město zapsalo do povědomí filmových diváků – Centralia se stala předobrazem pro hororový film Silent Hill. Roku 2007 zde žilo posledních 6 obyvatel…
