Řízené torpédo Neger

Duchovním otcem německého Negeru byl inženýr Richard Mohr. Jako uznávaný odborník na podmořské bojové systémy využil za základ nové zbraně standardního elektricky poháněného torpéda G7e ráže 533 milimetrů. Jeho idea byla originální v konstrukčním řešení, které Neger a jeho následovníky odlišovalo od dalších, v zahraničí vyráběných řízených torpéd.

Dosud nejběžnější metodou bylo využít torpédo jako dopravní prostředek, na němž seděli potápěči, kteří pronikli do nepřátelské základny a pokusili se napadnout cílové plavidlo časovanými náložemi. Další typ pilotovaného torpéda představoval japonský sebevražedný Kaiten, v němž pilot seděl uvnitř a zahynul při zásahu cíle.

Německý inženýr ale spojil dvě torpéda, z nichž vrchní se stalo jednoduchou miniponorkou a spodní zůstalo bez větších změn vybaveno bojovou hlavicí, kterou pilot po nalezení cíle útočil. Mohr kabinu pilota umístil do přídě a dal jí polokulovitý plexisklový překryt. Neger tak byl při plavbě ponořen a nad hladinu vyčnívala pouze kupole, z níž fyzicky odolný námořník sledoval okolí. Plavidlo totiž nedisponovalo balastními nádržemi a nebylo schopno úplného ponoru. Tento primitivní prostředek však rychle našel na admiralitě své zastánce, neboť sliboval rychlý náběh levné výroby a krátkou dobu potřebnou k zacvičení posádek. Vývojové práce tak postupovaly rychle vpřed a v březnu 1944 byl první prototyp připraven ke zkouškám. Zahájení sériové výroby následovalo okamžitě po přijetí zbraně do výzbroje a vzniklo jí přibližně 200 exemplářů.

Možnosti plavidla
Neger se délkou nelišil od běžného torpéda G7e. V přídi vznikla kabina pro sedícího muže, jenž měl k disposici jen nejnutnější navigační pomůcky – hodiny a kompas. Plavidlo řídil pouze třemi ovladači: jedním zapínal a zastavoval motor, druhým ovládal kormidlo a pohyb do stran, třetí sloužil k odpálení zavěšeného torpéda. Zaměření zbraně bylo rovněž více než jednoduché. V kabině se nacházel nitkový zaměřovač a na přídi trupu muška, pilot musel dostat cíl do přímky s oběma. Pokud útočil na zakotvenou loď, mohl torpédo vypustit rovnou, pokud na plující, musel navíc provést odhad její rychlosti a ten započítat.

Již první zkoušky ukázaly, že problémem budou vysoké koncentrace oxidu uhličitého v kabině. Lékař speciálních jednotek Dr. Armin Wandel si tak osobně Neger vyzkoušel a navrhl vybavit kabinu dýchací maskou ze stíhacího letounu a filtry s detoxikačními patronami. Ty se pak staly nedílnou součástí výbavy kabiny.

Nosné torpédo poháněl elektromotor o maximálním výkonu 12 koňských sil. Zdrojem energie byla akumulátorová baterie o napětí 110 voltů. Plavidlo, jehož dosah činil 30 námořních mil, dosahovalo rychlosti pouze čtyř uzlů. Technicky ji bylo možné zvýšit, motor by však z akumulátoru odebíral takové množství energie, že by neúnosně klesl akční rádius zbraně. Pouhých sedm centimetrů pod trupem bylo zavěšeno bojové torpédo G7e ráže 533 milimetrů. Zbraň byla vybavena bojovou hlavicí s 279 kilogramy výbušniny, pohybovala se rychlostí 35 uzlů a její dosah byl teoreticky až sedm mil.

Z dosavadního popisu je zřejmé, že jedinou šanci na úspěch pilotovi skýtal moment překvapení za nočního útoku. Zoufale pomalé plavidlo, z dálky identifikovatelné podle vyčnívající kupole, nemělo v podstatě žádnou možnost zabránit nebo uniknout útoku nepřátelské hladinové lodě nebo letounu. Služba na Negerech tak byla dobrovolná a ztráty na životech při ní mimořádně vysoké.

První nasazení
Velitel loďstva admirál Dönitz rozhodl o nasazení řízených torpéd u italského Anzia, obsazeného spojeneckými vojsky po invazi z 22. ledna 1944. Jako první jednotka řízených torpéd vznikla K-Flotille 361, jíž velel Hanno Krieg. Na základě vzdušného průzkumu spojeneckého kotviště byl první útok naplánován na noc z 20. na 21. dubna 1944. Po 22:00 se podařilo připravit k vyplutí 17 Negerů, piloti kolem půlnoci spustili motory a zmizeli ve tmě. Po několika hodinách plavby se před nimi vynořily obrysy plavidel v kotvišti u Anzia. Moře bylo klidné a viditelnost velmi dobrá. Rozdělili se do tří skupin: první zamířila k pobřeží u Nettuna, druhá k lodím před Anziem a třetí přímo do přístavu. Při akci zaznamenali němečtí námořníci několik úspěchů. Pilot jednoho z Negerů ještě před Anziem potopil strážní loď a další dva v přístavu úspěšně torpédovali nákladní parník a transportní loď.

Husarský kousek se pak povedl Walteru Gerholdovi, který na molu spatřil dělostřeleckou baterii. Své torpédo odpálil proti ní, výbuch zapálil munici a baterie vyletěla do povětří.

U Anzia ale také čtyři piloti zahynuli: jeden byl nalezen udušený v kabině Negeru, bezmocně ležícího na vlnách, a tři pilotovaná torpéda zničily americké hlídkové čluny. Další velkou operaci již K-Flotille 361 ve Středomoří neprovedla a počátkem května přišel rozkaz k návratu do Německa. Spojenecká invaze do západní Francie pak vedla k jejímu přemístění na normandské pobřeží.

V Normandii
V noci z 5. na 6. července 1944 vyplulo 26 pilotovaných torpéd s úkolem napadnout strážní jednotky chránící přístup k umělému přístavu Mullberry. Ve 3:07 vypustil jeden z pilotů bez úspěchu torpédo proti výsadkové lodi LCG 681, zbraň ale podplula kýl motorové bárky ML 151, jejíž posádka jej spatřila a snažila se Neger taranovat. K boji se přidali muži na výsadkových lodích LCG 681 a LCF 21, kteří zahájili intenzivní palbu z kulometů a rychlopalných kanónů. Prakticky v tu chvíli začala minolovka HMS Orestes ostřelovat další torpédo, jehož kopuli odhalila hlídka na hladině. Pilot odhodil kryt kabiny svého poškozeného plavidla a zachránil se skokem do vody.

Walter Gerhold, znovu nasazený do akce, spatřil po druhé hodině ranní skupinu dvaceti až pětadvaceti zakotvených výsadkových plavidel a po přiblížení a zaměření ve 3:40 vypálil torpédo. Po čtyřiceti sekundách spatřil výbuch, k němuž došlo na jedné z lodí, jíž byla fregata HMS Trollope. Přestože protivník spustil divokou palbu a po vetřelci pátrala i minolovka HMS Stevenson, Gerholdovi se podařilo uniknout.

Neuvěřitelnou smůlu měl té noci Karl Heinz Potthast, jeden z úspěšných pilotů od Anzia. Během plavby k cíli zjistil, že jeho plavidlo ztrácí horizontální vyvážení a nabírá vodu do spodního torpéda. To se již příď zvedla k nebi takovým způsobem, že v sedačce téměř ležel na zádech. Jediným řešením bylo odpálit poškozené torpédo. Negerem otřásl prudký náraz, pak se však srovnal do normální polohy. Potthast si vydechl, dobrá nálada mu však dlouho nevydržela. Náraz vystřeleného torpéda totiž narušil plášť nosiče, do kterého začala pronikat voda. Potthast viděl, že se Neger potápí. Skrčil tedy nohy na sedačce, zhluboka se nadechl a trhl pákou poklopu. Po jeho otevření se do trupu začala rychle valit voda a Neger klesal ke dnu. Potthast se chytil okraje průlezu, vší silou se odrazil od sedačky a stoupal k hladině. Doplaval ke břehu a za ranního svítání se vyškrábal na břeh, kde jej objevily německé hlídky. Ještě dopoledne dorazil zpět k jednotce a hlásil se na další plavbu.

Bylo krátce před čtvrtou ranní 6. července, když minolovku HMS Magic zasáhlo torpédo a ta se začala potápět. Její vrak se stal hrobem pro 25 mužů posádky. Úspěch kolegy sledoval ze své kupole teprve sedmnáctiletý Horst Berger, další veterán od Anzia. V Itálii neměl štěstí, ale teď sledoval trup další minolovky, jejíž posádka o něm neměla tušení. Dostal se do palebné pozice a vypustil torpédo. Náhle se ozval silný výbuch a oblohu ozářily vysoké plameny. HMS Cato byla smrtelně raněna, na její palubě zemřelo 26 mužů. Matrose Berger byl viceadmirálem Heyem, velitelem K-Verbände, za tento úspěch vyznamenán a povýšen do hodnosti Bootsmannsmaat.

Potthast opět v akci
Další šanci na úspěch dostal Potthast v noci ze 7. na 8. července. Cestou k bojové zóně sledoval již z dálky zuřivou palbu spojeneckých lodí, které ostřelovaly hladinu z rychlopalných zbraní. Před operací totiž německé letectvo shodilo na hladinu množství kupolí s maketou pilota, které měly vyvolat zmatek a narušit protivníkovu obranu. K Potthastovi se blížila se skupina lodí, z nichž jednu Němec považoval za eskortní torpédoborec třídy Hunt. Snažil se dostat do vhodné palebné pozice a stále se k ní přibližoval.

Neger: technicko-taktická data
Výtlak 2,7 t
Délka 7,6 m
Šířka 0,5 m
Pohon 1x elektromotor AEG Typ AV 76
Výkon 12 koní
Rychlost 4 uzly
Dosah 30 nám. mil
Výzbroj 1x 533 mm torpédo

Rostla mu před očima a navíc se začala natáčet, čímž odkryla celý bok. Bylo 4:30. Ve vzdálenosti pouhých 270 metrů již neváhal a stiskl odpalovací tlačítko. Cítil, jak se jeho plavidlo odlehčilo, pak strhl kormidlo do krajní polohy a snažil se co nejrychleji vzdálit. Přitom stále sledoval hodinky a čekal, kdy konečně dojde k výbuchu. Pak přišla ohlušující exploze. K nebi vylétly ohromné plameny, celá záď lodě se odlomila a hořela.

Po pilotovi začaly pátrat strážní čluny, ale Potthasta štěstí neopustilo. Střelba a výbuchy hlubinných náloží, které jeho plavidlem doslova pohazovaly, se vzdalovaly. Čekala jej dlouhá cesta domů v pomalém a nepohodlném plavidle. Po čase zjistil, že v jeho kýlové stopě pluje hlídková loď a blíží se. Změnil kurs a spojenecké plavidlo jej minulo. Potthast sáhl do kapsy kombinézy a snědl železnou rezervu potravin, přesto bylo vyčerpání silnější než on a s hlavou opřenou o stěnu poklopu začal klimbat. Kolem 7:30 otevřel oči, ale v minimální vzdálenosti spatřil minolovku HMS Orestes, jejíž posádka na něj spustila palbu z 20mm kanónu.

Němec viděl, jak se vodou stopy střel blíží a zakusují se do trupu. Zásah kupole provázela ohlušující rána, navíc pocítil úder do prsou. Sáhl si pod kombinézu a ruku vytáhl zcela rudou, silně krvácel. Z posledních sil odhodil poklop a vysoukal se z potápějícího torpéda. Probral se na ošetřovně britské minolovky, kde mu lékař poskytl nutnou pomoc po průstřelu plic. Odtud ho převezli do specializované nemocnice v Londýně. Díky odborné péči se mladý muž zotavil, a když nabyl tolik sil, že byl schopen normální komunikace, přišli za ním příslušníci námořní rozvědky vyslechnout jej. Když se s ním po šesti týdnech loučili, jeden z důstojníků řekl: „Musím vám říci, že vás obdivuji. Potopil jste totiž křižník.“ Potthast vytřeštil oči: „To není možné, nejde o nějaký zpravodajský trik? Viděl jsem přece, že útočím na torpédoborec.“ Brit opáčil: „Proč bych si to vymýšlel? Byla noc, z vaší perspektivy těsně nad hladinou jste měl zkreslený výhled. Navíc šlo o starý typ méně obvyklého vzhledu. Vaše vítězství je ověřené.“ Tak se překvapený mladík dozvěděl, že jeho obětí byl křižník Dragon (4 928 t), který Royal Navy zapůjčilo polským exilovým námořním silám.

Konec kariéry
Téže noci dosáhla flotila řízených torpéd ještě jednoho úspěchu v podobě potopení minolovky HMS Pylades. Za vítězství lze považovat i potopení rychlého člunu MTB-463 zničeného výbuchem Negeru, který z nebezpečné blízkosti ostřeloval palubními zbraněmi. Ztráty Němců však byly tentokrát enormní. Uvádí se, že se na základnu nevrátily tři čtvrtiny pilotů. K-Flotille 361 byla tak personálně i materiálně oslabena, že musela být stažena zpět do Německa k reorganizaci a doplnění stavu. Nahradila ji nově postavená K-Flotille 363, jejímž velitelem jmenovali Siegfrieda Wettericha.

Jednotka provedla historicky poslední operaci typu Neger, k níž došlo v noci 20. července 1944. Byla korunována jedním vítězstvím, Němci si připsali potopení torpédoborce HMS Isis (1 370 t), ale vlastní ztráty byly opět neúměrně vysoké.

Tak se uzavřela kariéra Negeru jako bojového prostředku a poslední kusy dosloužily při výcviku. Důvodem nebyla jen ztráta momentu překvapení, ale i fakt, že do německé výzbroje přibyl jeho zdokonalený nástupce Marder, schopný potopení až do hloubky 30 metrů, který jej zcela nahradil. Historie nasazení pilotovaného torpéda Neger nebyla dlouhá, ale rozhodně patří k pozoruhodným kapitolám námořních dějin.