První ruská tankistka Maria Lagunovová
Marie Ivanovna Lagunovová (narozena 1921) se po napadení SSSR přihlásila jako dobrovolnice. Přijali ji do autotraktorové školy v Čeljabinsku a celý rok 1942 sloužila u praporu letištní obsluhy na jedné ze základen Volchovského frontu, kde jako řidička traktoru upravovala letištní plochu a převážela palivo a munici. Později byla přeřazena do záložního pluku, odkud se v únoru 1943 vybírali vojáci do tankových učilišť.
Hlásila se i Marie, která se mezitím dověděla o smrti svého bratra Nikolaje, bojujícího na frontě od začátku války, ale odmítli ji s tím, že služba u tankistů je mužská záležitost. Napsala tedy dopis předsedovi prezídia Nejvyššího sovětu SSSR Michailu Kalininovi, že se chce stát tankistkou, bojovat na frontě a pomstít se nepříteli za smrt svého bratra.
Za několik dní přišel rozkaz Marii do kurzu tankistů přijmout. V tankové škole v Nižním Tagilu se ji opět pokoušeli od služby u tankistů odradit, ale Lagunovová trvala na svém. Jedinou úlevu, kterou přijala, bylo samostatné ubytování. Zkoušky vykonala na výbornou ještě před stanoveným termínem a poté, co odmítla nabídku, aby v učilišti zůstala jako instruktor, dosáhla odeslání na frontu.
Směr Kyjev
Jako řidič-mechanik prodělala bojový křest u Kurska v sestavě 56. gardové tankové brigády 7. gardového tankového sboru a následně se svojí jednotkou postupovala směrem na Kyjev. Osudným se jí stal útok z 24. září 1943. Její tank vtrhl do nepřátelských pozic, ale náhle dostal zásah a jeho motor zhasl. Zasáhl jej německý protitankový kanón ukrytý za jedním z domů.
Marie se probudila až v polní nemocnici. Museli jí amputovat obě nohy, jednu pod kolenem, druhou výš. Prodělala mnoho operací a dlouho se musela vyrovnávat se strašnými bolestmi, proti kterým pomáhalo pouze morfium. Po uzdravení se s protézami vrátila do služby jako telefonistka. Demobilizace se dočkala tři roky po válce a pak se provdala za válečného invalidu Kuzmu Firsova, který na frontě přišel o levou ruku. S ním vychovala dvě děti. Zemřela v roce 1995.
