První poprava na elektrickém křesle vyvolala zděšení
Dne 6. srpna roku 1890 byl ve vězení Auburn ve státě New York popraven William Kemmler. Byl k tomu použit inovativní a do té doby neznámý prostředek – elektrické křeslo. Způsob popravy byl pro mnohé děsivý.
Kemmler byl usvědčen z vraždy své přítelkyně Matildy Zieglerové. Tu doslova rozsekal sekerou. Nebyl to nijak neobvyklý zločin, neexistovaly žádné pochybnosti ani polehčující okolnosti. Kemmler byl alkoholik s prudkou povahou, který vraždil brutálně a v afektu. Zcela nový byl ale způsob popravy. Do té doby se běžně věšelo nebo střílelo, teď však mělo být použito elektrické křeslo. Hledalo se dokonce vhodné slovo, jak popsat popravu elektrickým proudem. Nakonec se začalo říkat elektrická exekuce anglicky, electro execution, z čehož pak vzniklo jen elektrocution. Nový druh popravy měl nahradit tradiční věšení. To začalo být považováno za nehumánní zvláště, když mnoho odsouzených bylo skutečně pomalu uškrceno a umírali bolestivě dlouhé minuty. Správná poprava oběšením má odsouzenému zlomit vaz, ale to se někdy omylem, někdy záměrně nestalo. Podobně postupovali i naši komunisté v případě Milady Horákové, kterou rovněž záměrně dlouze škrtili.
Za vynálezem elektrického křesla stála náhoda. Zubař jménem Alfred Southwick z Buffala byl náhodou svědkem toho, jak opilec spadl na generátor elektrického proudu a na místě zemřel. Jakožto nadšený podporovatel trestu smrti se začal zabývat myšlenkou, zda by nebylo možné takto proudem popravovat odsouzené. Začal společně s inženýrem Haroldem Brownem pracovat na konceptu elektrického křesla.
Přizvali i slavného Thomase Edisona, ale ten byl odpůrce trestu smrti a s projektem nechtěl mít nic společného. Jenže nakonec otočil. Za vším byla jeho obchodní válka s konkurentem Georgem Westinghousem. Jeho systém byl efektivnější v přenosu elektřiny na dlouhé vzdálenosti, ale vyžadoval vyšší napětí. Edison se jej rozhodl zdiskreditovat tím, že ukáže smrtelnou nebezpečnost vysokého napětí. Provedl několik veřejných demonstrací, při kterých proudem zabíjel nejrůznější zvířata, od malých koček až po dospělého slona. Vrcholem této kampaně pak byla podpora projektu elektrického křesla, což mělo definitivně odvrátit Američany od touhy používat vysoké napětí Westinghousova systému.
Westinghouse vycítil nebezpečí a odmítl prodat svůj generátor za účelem první popravy elektrickým proudem. Brown jej koupil pod falešnou identitou a nechal jej napřed převézt do Brazílie, odkud teprve putoval do New Yorku. Tam v cele smrti čekal Kemmler.
Westinghouse sice celý manévr nakonec prokoukl, ale už nebyl schopen použití generátoru zabránit. Aby toho nebylo málo, Edison začal používat pro popravu proudem slovo „Westinghoused“. To už Westinghouse opravdu zuřil a byl vzteky bez sebe. Byl to smrtící marketingový úder celému jeho byznysu. Snažil se všemožně popravu oddálit, dokonce posílal žádosti o milost, ale i tady si to Edison pohlídal a zařídil díky svému vlivu, aby byly všechny žádosti okamžitě odmítnuty. Souboj dvou mocných byznysmenů se vedl o muže, který měl zanedlouho zemřít způsobem, který svět doposud neviděl.
Popravě přihlíželo 17 svědků, 3 lékaři a spousta novinářů. Kemmlera oholili a posadili na elektrické křeslo. „Dejte si na čas a udělejte to pořádně, já nespěchám,“ řekl Kemmler popravčím. Jenže tým neměl zkušenosti, nikdy nic podobného nedělal a vše dopadlo katastrofou. V 6:38 dostal odsouzený do těla 1000 voltů, proud do něj šel celých 17 vteřin. Poté k tělu přistoupil lékař Charles Spitzka, aby konstatoval smrt. Kemmler se zdál být mrtev, z jeho těla se kouřilo. „Pánové, odteď se nacházíme na vyšším stupni civilizace,“ pronesl ředitel věznice Southwick. Pak se ale ozvalo sténání, které přešlo v řev, a Kemmler se začal vzpínat v popruzích, které ho poutaly ke křeslu. Evidentně nebyl mrtev.
„Pusťte do něj okamžitě znovu proud,“ zařval Southwick. Tentokrát šlo do Kemmlera 2000 voltů po dobu celé jedné minuty. Začaly mu hořet vlasy, praskaly mu pod kůží tepny, krev mu tekla z pórů, doslova se vařil zaživa. Kolem vše začalo páchnout, lidé se snažili dostat ven, někteří omdleli, jiní zvraceli. Ze spektakulární podívané se stalo hororové představení. Po minutě byl Kemmler mrtev.
Noviny se předháněly ve vykreslování děsivé smrti a skandálního průběhu popravy. Nikdo soudný by již nikdy něco podobného neumožnil. Přesto se po čase podařilo celý proces vylepšit a elektrickým proudem bylo popraveno ve Spojených státech na 4000 lidí.
