Pražská alchymistická akademie

Císař Rudolf bral ovšem alchymii velmi vážně. Nejen proto, že mu úlisní služebníci chtiví peněz a přízně říkali Hermes Trismegistos (Trojmocný), což byl původně bůh antických i egyptských alchymistů (v Egyptě mu říkali Thovt), v renesanci považovaný za nadpřirozenou bytost zprostředkujícího kontakt mezi životem a smrtí.

Zkouška odbornosti
Trismegistos byl záštitou pro každého, kdo chtěl porozumět alchymii jako vědě. Tento druhý Hermes, tedy císař Rudolf, založil na Pražském hradě dokonce i specifickou alchymistickou akademii, kde byl každý nový příchozí prozkoušen vědeckou radou, ve které zasedali největší odborníci. Jedním ze zkoušejících byl i Tadeáš Hájek z Hájku, který ovládal lékařství, matematiku a biologii a díky svému mimořádnému intelektu byl schopen odhalit kdejaký trik.

Vynalézaví podvodníci
Proto dnes víme, jak umně a vynalézavě se tehdy podvádělo. Alchymisté například používali kelímky s dvojitým dnem, kde nepravé dno bylo z vosku, hlíny a zlatých pilin, takže když se vosk rozpustil, na dně se blýsklo „vyrobené“ zlato. Jindy zase vzali roztok zlata v kyselinách nebo vyráběly tyčky z poloviny železné a z druhé poloviny zlaté. Zlatou část natřeli barvou a při pokusu lak v alkoholu smyli.

Ani Hájek a jeho vzdělaná komise nezabránili tomu, aby přísným sítem nepronikli i darebáci, kteří pouze věděli koho a jak uplatit. Nejšikovnější podvodníci tak vždy našli cestu jak komisi obejít a vetřít se rovnou do přízně císaře. Na druhou stranu se ona „povrchní“ alchymie bez duchovního rozměru opravdu věnovala míšení prvků a jejich vzájemným reakcím. Z ní se pak mohla vyvinout skutečná chemie založená na čistě materialistickém základě.