Pověst Pernštejnů

Erb se zubří hlavou
Erbovní pověst pánů z Pernštejna vysvětluje, jak přišel jejich bájný předek k erbu zubra. Jedna z verzí uvádí, že nedaleko Brna žil prý v dávných časech chudý uhlíř Vojtěch. Jednou se vracel domů a našel tam vyvrácené dveře, ve světnici obrovský nepořádek a vybavení rozlámané na kusy.

Zlostně všechno uklidil a ráno se vrátil k milířům. Večer ho ale čekala ta samá spoušť. Uhlíř se rozzlobil. Příštího dne se ukryl v houští a vyčkával. Minulo poledne, nastal večer a Vojtěch už se zvedal, že půjde domů. Najednou se ozval praskot větví a na paseku se přihnal obrovský černý zubr. Zadupal, zafuněl a už se hnal k chaloupce.

Neohrožený uhlíř
Uhlíři se udělalo rudo před očima a vyrazil za ním. U chaloupky se zubr otočil, ale Vojtěch neuhnul, popadl zvíře za rohy a stál jako vrostlý do země. Zubr se zmítal a ryčel, ale ze smrtícího objetí se dostat nedokázal. Uhlíři ale docházely síly. Najednou z lesa vyletěl čížek a rozezpíval se „houž- ví houž- ví houž-ví“. Vojtěch se zasmál, levačkou sáhl do křoví, větvičky stočil do houžve a tu protáhl zubrovi chřípím.

Zvíře bylo najednou jako beránek a nechalo se vést až do Brna. U knížecího dvora způsobila neobvyklá dvojice hotové pozdvižení. Vládce uhlíře vyzval, aby se zvířetem naložil, jak uzná za vhodné. Ten se rozmáchl, udeřil bestii pěstí do hlavy a obrovský černý kolos se bez vlády skácel k zemi. Za svou sílu a statečnost byl Vojtěch odměněn rytířským titulem a erbem s černou zubří hlavou s houžví v nozdrách na stříbrném poli.