Podzemní jaderné město v grónském ledovci
Projekt Iceworm neboli Ledový červ byla tajná akce americké armády v Grónsku. Plánem bylo postavit vojenské výzkumné zařízení v ledovci. Jeho zdrojem energie měl být jaderný reaktor a měly být připraveny i jaderné hlavice. Američané vše postavili bez vědomí dánské vlády.
Budování základny se dělo v 50. letech, za dob vrcholící studené války. Výzkumné zařízení bylo jen jednou součástí celého projektu, tím hlavním cílem bylo umístit v Grónsku jaderné hlavice, které mohly být v případě potřeby odpáleny na Sovětský svaz. Zařízení tak mělo hlavně strategický význam. Projekt výzkumného centra byl schválen dánskou vládou, o vojenské stránce, tedy přesněji o umístění raketových sil, nebyla vláda nikdy informována.
V roce 1959 se skutečně podařilo dokončit Armádní polární výzkumné a vývojové centrum, které armáda provozovala následujících sedm let. Nacházelo se 800 mil jižně od severního pólu v nehostinné oblasti Grónska. Panují zde příšerné podmínky, silný vítr a teploty mohou dosáhnout až -70 stupňů Celsia. Byl zde vybudován pomocí speciálních švýcarských strojů systém zákopů a tunelů, z nichž tomu hlavnímu se říkalo Hlavní ulice; měl na délku 335 metrů a na šířku 8 metrů. Všechny tunely byly nakonec překryty ocelovou střechou, na kterou rychle napadal sníh. Celá základna tak zmizela z povrchu zemského.
Veškerou energii dodával jaderný reaktor PM-2A o výkonu 2 megawatty. Zásoby se přepravovaly letecky ze základny Thule, což byla velká základna amerického letectva v Grónsku. Ve výbavě Camp Century, jak se základna nazývala, nechyběly i takové vymoženosti jako knihovna, kaple nebo kino. Pobyt zde připomínal ze všeho nejvíce pobyt v kolonii na cizí planetě nebo pod hladinou moře. Vycházet na povrch sice bylo možné, ale dělo se tak jen při přejímání nákladů z letadel a při výzkumných cestách za odebíráním ledu, apod.
Jaderné hlavice ani odpalovací sila nakonec instalována nebyla. Celá tajná část projektu nakonec nebyla realizována, pokud by k ní došlo, měla by základna ještě velkou podzemní část, kde by byla sila, velín, sklady jaderných hlavic a mnoho dalšího zařízení. Nic z toho ovšem Američané nakonec nepostavili, zůstala jen čistě vědecká část základny.
Základna byla opuštěna a uzavřena v roce 1966. Američané ji nijak nezakonzervovali ani nerozebrali, vědci ujistili vládu, že sníh a led natrvalo pohřbí všechno, včetně biologického a jaderného odpadu. Ovšem nepočítali s globálním oteplováním. To způsobilo, že ledovce v Grónsku tají nebývalou rychlostí a reálně hrozí, že kolem roku 2100 by mohla celá základna zbavena ledu a sněhu a odpad by se volně dostal do okolního ekosystému. Pokud se bude navíc tání zrychlovat, což se zatím děje, může k tomu dojít i mnohem dříve.
