Německý PzKpfw VIII – nejtěžší tank v dějinách
Nejtěžším postaveným tankem historie se stal druhoválečný německý Maus. V průběhu vývoje se původní představa o supertěžkém obrněnci měnila a především neustále narůstala jeho hmotnost, která nakonec dosáhla bezmála dvojnásobku původně plánované hodnoty.
Pokračovaly i diskuze o hlavní výzbroji. Pozornost se soustředila na čtyři různé zbraně – 150mm dělo, upravený protiletadlový FlaK ráže 128 mm, dále jeho modifikace s prodlouženou hlavní a námořní kanón ráže 127 mm, používaný u německých torpédoborců. Do mohutné svařované věže byl nakonec instalován kanón KwK 44 ráže 128 mm, vpravo od něj se nacházel souosý kanón KwK 44 kalibru 75 mm. Vlevo od hlavního děla byl umístěn kulomet MG 42 ráže 7,92 milimetru. Pro sériová vozidla se uvažovalo o nahrazení této zbraně výrazně účinnějším leteckým rychlopalným kanónem MG 151/20 ráže 20 mm.
PzKpfw VIII MAUS
OSÁDKA: 6 mužů
HMOTNOST: 189 t
DÉLKA: 10,09 m
ŠÍŘKA: 3,67 m
VÝŠKA: 3,66 m
POHONNÁ JEDNOTKA: MB 517
VÝKON: 895 kW
MAX. RYCHLOST: 20 km/h na silnici, 13 km/h v terénu
ZÁSOBA PHM: 3 200 + 1 000 LT
SPOTŘEBA PHM: 1 400 lt/100 km na silnici 3 800 lt/100 km v terénu
PANCÉŘOVÁNÍ: 160–240 mm
HLAVNÍ VÝZBROJ: 128mm kanón + 75 mm kanón
VEDLEJŠÍ VÝZBROJ: 7,92mm kulomet
Podvozková skupina měla netradiční řešení. Na každém boku se nacházelo šest čtyřkolových pojezdových vozíků s vlastním závěsem, vrchní část pásu podpíraly dvě kladky a podvozek doplňovalo hnací a napínací kolo.
Pásy měly rekordní šířku 1,1 m, k níž lze nesnadno hledat analogii, samozřejmě s výjimkou důlních bagrů a podobných těžkých pracovních strojů. Tank poháněla soustava spalovacího motoru, generátoru a dvou elektromotorů. Osádku pancéřového obra tvořilo šest mužů: řidič, velitel, dva střelci a dva nabíječi.
Vznikl jen ve dvou exemplářích a oba se na konci druhé světové války nalézaly v cvičném prostoru Kummersdorf u Berlína. Technici je před kapitulací poškodili výbušninami, aby nepadly nepříteli do rukou v použitelném stavu. Jeden maus se dochoval dodnes a je vystaven ve sbírkách ruského muzea Kubinka v Moskvě.
