Lord Dexter předstíral smrt, pak seřezal manželku
Když někdo dokáže prodat komukoliv cokoli, v Británii se o něm říká, že umí prodat i uhlí do Newcastlu. V Newcastlu se těží uhlí ve velkém, takže ho tam těžko může někdo prodat. Jenže přesně tohle dokázal americký podnikatel a obchodník Timothy Dexter, který se ale proslavil hlavně tím, že předstíral svou vlastní smrt.
Rodák z Bostonu, kde se narodil v roce 1748, jako malý nevychodil žádné školy a pomáhal svým rodičům dřít na jejich farmě. Když farmu opustil, snažil se živit jako výrobce koženého oblečení, ale neměl příliš peněz a moc se mu nedařilo. To se změnilo, když potkal bohatou vdovu, kterou si vzal za ženu, a tím získal peníze i rozlehlý dům. Finanční starosti byly vyřešeny.
Jenže život v bohaté čtvrti mu ukázal život smetánky, která se neživila prací, ale obchodem a investicemi. Přesně tohle Dexter chtěl, být vážený obchodník. Ptal se všech kolem na nějaké obchodní příležitosti. Smetánka ho pochopitelně mezi sebe nepřijala a spíše v žertu nebo ve snaze ho přivést na buben mu radili, aby investoval do Kontinentálních dolarových úpisů, které v té době začala vláda vydávat. Dexter do nich vložil veškeré peníze. Byla by to cesta k bankrotu, jenže přišla americká válka za nezávislost a vznik Spojených států amerických. Úpisy najednou astronomicky rostly a z Dextera se stal boháč.
Sousedé z jeho úspěchu byli přirozeně zklamaní, a tak jej zásobovali dalšími radami, v podobném duchu. Proč neprodat zahřívací pánve na Jamajku? Zahřívací pánev byla součást domácností a pomáhala vyhřívat pokoje v zimě. Co by taková věc dělala na tropickém ostrově? „A přibalte jim k tomu taky kočky, kočky tam budou taky potřeba,“ dodal kdosi už zcela posměšně. Dexter tedy prodal na Jamajku 40 tisíc zahřívacích pánví a několik desítek koček. Kočky hubily zdejší krysy, které se přemnožily zejména v hlavním městě. Na Jamajce pochopitelně nepotřebovali zahřívací pánve, ale potřebovali jakékoliv pánve a také hrnce a další kuchařské náčiní, protože těchto věcí byl na ostrově nedostatek. Dexter tak opět zabodoval s byznysem, který napřed nedával žádný smysl.
Sousedé naprosto šíleli. „Tak prodejte nějaké uhlí do Newcastlu, nutně ho tam potřebují, slyšel jsem to od jednoho místního člověka,“ radil mu zase jeden ze sousedů. Věděl, že Dexter je ignorant, neví nic o ničem, nemá školy a pomalu ani neví, kde se Newcastle nachází, natož, aby tušil, že je to uhelné centrum Británie. Do Bostonu se vozilo uhlí mimo jiné právě z Newcastlu.
Dexter poslal lodě do Newcastlu naložené uhlím. Ještě když byla plavidla na moři, v Newcastlu vypukla stávka horníků, těžba se zastavila a obchod s uhlím se zastavil. Uprostřed krize dopluly Dexterovy lodě naložené uhlím a byly okamžitě vykoupeny. Reakci sousedů už není asi třeba popisovat.
Dexter byl dítě štěstěny a zbohatl, ale stále to byl vlastně nevzdělanec a muž bez vkusu. Sídlo, které si nechal postavit, bylo obehnáno desítkami soch, jednou z nich byla i socha jeho samého a vedle ní postavil sochu prezidenta Jeffersona. „Jsem první na Východě, jsem první na Západě, a jsem největší filozof západního světa.“ Tuto větu nechal vytesat do podstavce své vlastní sochy. Sám sobě udělil titul Lord, přestože na něj neměl nárok. Není divu, že byl považován za nadutého hlupce, nad kterým drží ruku z neznámého důvodu štěstěna.
Dexter ale nebyl natolik hloupý, aby netušil, že si ho lidé neváží. Rozhodl se proto pro netradiční kousek. Uspořádal svůj vlastní pohřeb a nechal se prohlásit za mrtvého. Ženu a děti přesně instruoval, jak se mají chovat. Na pohřeb přišlo 3000 lidí, mezi nimi mnoho zvědavců. Hned po obřadu byl Dexter spatřen živý, jak mlátí svou ženu holí v kuchyni zato, že nedodržela instrukce, na pohřbu téměř neplakala a místo toho se vesele bavila s hosty. Zanedlouho nato Lord Dexter zemřel doopravdy. Krátce před smrtí vydal knihu, která byla něco mezi memoáry a radami do života a byla napsána naprosto příšernou angličtinou plnou gramatických chyb. První věta knihy v angličtině vypadá takto: „IME the first Lord in the younited States of A mericary Now of Newburyport it is the voise of the people and I cant Help it and so Let it goue.”
