Letec Karel Kuttelwascher, nejúspěšnější československé stíhací eso
Třiadvacátého září 1916 se ve Svatém Kříži u Německého (Havlíčkova) Brodu narodil v rodině drážního inspektora Karel Miroslav Kuttelwascher (prosím nezaměňovat s vojenským velitelem Pražského povstání Karlem Kutlvašrem!). Absolvoval obchodní školu. Jako mnoho jeho vrstevníků ho přitahovalo létání, a proto se dobrovolně přihlásil k letectvu. Roku 1937 ukončil Školu pro odborný dorost letectva (ŠODL) ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově.
V době bezprostředního ohrožení Československé republiky v roce 1938 sloužil u 32. stíhací letky leteckého pluku č. 1 „T. G. Masaryka“, vyzbrojené dvouplošníky Avia B-534, jíž velel štábní kapitán letectva Evžen Čížek, budoucí velitel 312. čs. stíhací perutě britského Královského letectva (RAF) a také stíhací eso. Stejně jako mnoho dalších vlastenecky smýšlejících československých letců se ani četař Kuttelwascher nesmířil s rozbitím Česko-Slovenska a německou okupací. Za pomoci pololegálně působícího Svazu letců RČS se v noci na 19. června 1939 dostal v zaplombovaném nákladním vagóně do Polska. Jelikož Poláci zprvu neměli o Čechoslováky zájem, vstoupil do 1. pluku cizinecké legie v alžírském Sídí Bel-Abbásu.
Po vypuknutí druhé světové války, do níž Francie spolu s Británií vstoupila 3. září 1939, naše letce z cizinecké legie uvolnili a zařadili je k francouzské l’Armée de l’Air. Podle archívních materiálů Kuttelwascher během bitvy o Francii sestřelil dva letouny jistě a jeden pravděpodobně, za což obdržel Válečný kříž s palmou a stříbrnou hvězdou.
Dny Kuttelwascherovy slávy však měly přijít ve službách RAF. Po překvapivě bleskovém zhroucení země galského kohouta našli českoslovenští letci útočiště ve Spojeném království, jež čekala nejtěžší zkouška jeho moderní historie. „Noční jestřáb“ Kuttelwascher sloužil u 1. a 23. perutě a létal na hurricanu. Když vznikala tabulka nejúspěšnějších nočních stíhačů RAF, zaujal s 15 potvrzenými nočními sestřely šesté místo.
Jak ovšem upozorňuje letecký historik Jiří Rajlich ve své knize Esa na obloze, není toto srovnání zcela objektivní, neboť pět jeho úspěšnějších kamarádů ve zbrani dosáhlo svých vítězství za výrazně lepších podmínek, jelikož létali na dvoumotorových beaufighterech a mosquitech vybavených palubními radary, kdežto Kuttelwascher létal na jednomotorovém hurricanu, jenž radar postrádal, a pilot byl tudíž odkázán pouze na své „kočičí oči“.
Po návratu do vlasti „Kuta“, jak mu přezdívali, povýšili na štábního kapitána a nastoupil službu v Hradci Králové u Vojenské letecké akademie jako instruktor. Naštěstí unikl osudu svých kolegů, již se místo vděku a uznání za to, co ve druhém odboji vykonali, dočkali po únoru 1948 v lepším případě vyhazovu, v horším pronásledování a věznění.
Kuttelwascher totiž už 21. května 1946 ukončil službu u československého letectva a pět dní nato odletěl dakotou do Anglie za rodinou, kterou tam za války založil. Coby výtečný pilot dostal již v listopadu místo u civilní letecké společnosti British European Airways, s níž létal zpočátku jako důstojník a potom jako kapitán na dopravních letounech Vickers Viking, Airspeed Ambassador a Vickers Viscount. Celkem za svého krátkého života vystřídal úctyhodných šedesát typů letounů.
Zemřel náhle v noci na 18. srpna 1959 na infarkt v Truru v jihoanglickém Cornwallu v pouhých dvaačtyřiceti letech. Místem Kuttelwascherova posledního odpočinku je Uxbridge u Londýna. Za vynikající výsledky obdržel řadu československých i zahraničních vyznamenání, mimo jiné pětkrát Čs. válečný kříž a dvakrát britský Záslužný letecký kříž (DFC). Doufejme, že Řád bílého lva, na nějž je letos navržen, obdrží bez sebemenších výhrad.
Autor: Jaroslav Šajtar
