Jak vypadala cesta nacistického vůdce k moci

Prezident Hindenburg zpočátku odmítl jmenovat Hitlera kancléřem a na tento post usadil von Papena. Mezitím se vyhrocená situace málem zvrhla v občanskou válku.

Krize republiky se ještě prohlubovala na podzim 1932. Poté, co byl čerstvě zvolený parlament v září rozpuštěn, proběhly v listopadu další volby, již páté v tomto roce. Nacisté v nich ztratili více než čtyři procenta, přesto zůstali nejsilnější stranou.

Hindenburg však stále nebyl ochoten jmenovat Hitlera kancléřem. Dosavadní ministr říšské branné moci Kurt von Schleicher proto přesvědčil prezidenta, aby jmenoval kancléřem jeho. Věřil, že on dokáže na rozdíl od Papena získat NSDAP k účasti ve své vládě. V tom se však hluboce mýlil.

Dne 4. ledna se uskutečnila historická tajná schůzka Hitlera s Papenem, na které byl narýsován další vývoj. Vzniklo spojenectví mezi pravicovými silami – dosavadními konkurenty NSDAP a DNVP a neparlamentním svazem frontových bojovníků Stahlhelm. 30. ledna 1933 jmenoval Hindenburg, poté co dostatečně jasně vyjádřil svůj odpor k tomu co právě činí (jednal pod tlakem okolností a svého okolí), Hitlera říšským kancléřem.

Pravicová diktatura
Další postup byl už hlavními protagonisty dohodnut – Hitler sestavil koaliční vládu, jejímž vicekancléřem byl von Papen, a která byla tvořena převážně konzervativními politiky. Poté nabraly události rychlý spád. V noci z 27. na 28. února vypukl požár Říšského sněmu, za žháře byl označen holandský komunista Lubbe.

Hned 28. února bylo vydáno „Nařízení na ochranu národa a státu“ (tzv. nařízení k požáru Říšského sněmu), které pozastavovalo platnost všech základních práv vyplývajících z německé ústavy. 22. června byla v Německu zakázána SPD. Během následujících dnů postihl stejný osud všechny strany kromě NSDAP a byl přijat zákon, který zakazoval vytvářet nové strany.

Na vrcholu moci
Poslední etapou byla likvidace vnitrostranické opozice. V průběhu Noci dlouhých nožů (z 29. na 30. srpna 1934) zavraždilo SS na Hitlerův přímý rozkaz několik stovek lidí (i když Hitler ohlásil smrt 77 „nepřátel vlasti“). Pod záminkou údajného připravovaného puče SA byli zavražděni významní představitelé SA.

Když 2. srpna 1934 zemřel prezident Hindenburg, vyhlásil Hitler oficiálně konec republiky a počátek „tisícileté“ Třetí říše. Převzal prezidentský úřad (stal se tím mimo jiné vrchním velitelem armády) a spojil ho s úřadem říšského kancléře, načež se prohlásil Vůdcem německého lidu.