Hrůzná historie vikingského rituálu s krvavým orlem

Krev, střeva a sláva. Doba vikingů byla dobou brutálního dobývání a ještě brutálnějších poprav. Snad žádná z nich není tak opředena kontroverzí a intrikami jako proslulý rituál krvavého orla.

Legenda praví, že Vikingové byli ke svým nepřátelům nemilosrdní. Pokud byste se ocitli v rukou vražedného Vikinga, byl by krvavý orel jedním z nejhorších způsobů, jak skončit. Spočíval v tom, že se oběti oddělila žebra od páteře, žebra se vytáhla ven a vytvořila křídla a nechala se zemřít, zatímco se jí pomalu dusily plíce.

Existoval tento hrůzný rituál? A pokud ano, jaký byl jeho účel? Kdo byly jeho oběti? Historie krvavého orla je nepochybně temná a krvavá. Je mrazivou připomínkou brutální a divoké povahy doby Vikingů a toho, kam až byli tito krutí válečníci ochotni zajít, aby porazili své nepřátele a prosadili svou moc.

Co je Blood Eagle?
Krvavý orel, ve staré norštině známý také jako blóðǫrn, byl rituální způsob popravy popsaný v mnoha vikingských písemných historiích po celý středověk.

Vikingská společnost byla známá tím, že neměla příliš slitování. Zabíjeli své nepřátele a každého, kdo se jim postavil do cesty. Tento konkrétní způsob zabíjení však vynikal nad ostatními.

Nejprve byla oběť uložena do polohy vleže. Pak se ostrým nástrojem, například dlouhým nožem, oddělil hrudní koš od páteře. Jak popisují skandinávští historikové, plíce a všechna žebra oběti se poté protáhly hrudní dutinou. Tím vznikl pár „křídel“, odtud název rituálu.

Třepot plic údajně také připomínal mávání orlích křídel.

Poprava prý byla velkolepou podívanou. Jednak pro uspokojení kata, jednak pro pobavení davu, který se často shromáždil, aby se díval. Celkově byl krvavý orel hrůznou a děsivou formou popravy. Byla vyhrazena pouze pro nejnenáviděnější nepřátele nebo pro ty, kteří se dopustili obzvláště ohavného zločinu.

Původ hrůzné praktiky
Jak už to v historii Vikingů bývá, přesný původ krvavého orla je nejasný a záhadný. Kromě zpráv o této praktice se k nám prostřednictvím ság a příběhů dostalo jen málo dalších informací.

Prameny, které máme k dispozici, byly sepsány mnoho století poté, co se události odehrály. Přesto tyto zprávy vrhají určité světlo na jeho původ.Rituální poprava pravděpodobně začala někdy v 9. století, kdy se poprvé objevila ve středověkých ságách. Pokud vznikla dříve, neexistují o ní žádné záznamy. V průběhu jedenáctého, dvanáctého a třináctého století následovalo mnoho dalších zpráv o metodě mučení. To naznačuje, že tato praktika si získala oblibu mezi Vikingy.

Kde a proč tato praktika poprvé vznikla, však nelze s jistotou říci.

Krvavý orel v dějinách Vikingů
Zprávy o mučení krvavým orlem se objevují v řadě středověkých textů, včetně ság a dalších latinských dějin. Devět středověkých zpráv zaznamenává mučení a popravu více osob tímto rituálem. Objevuje se v sedmi prozaických a dvou básnických zprávách ve staroseverštině a latině z jedenáctého, dvanáctého a třináctého století.

V sáze Orkneyinga je Halfdan Dlouhonohý, syn Haralda Fairhaira, rituálně popraven krvavým orlem. Jiná islandská sága opakuje stejný příběh. Halfdanovu popravu vykonal muž jménem Torf-Einar. Ságy však dostatečně nevysvětlují, proč byl zabit. Je možné, že to byl trest za zločin. Někteří badatelé však předpokládali, že šlo o formu lidské oběti, pravděpodobně bohu Ódinovi.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že Halfdan Dlouhonohý byl odsouzen ke krvelačnému orlu jako trest za vraždu. Zejména za vraždu otce nebo mužského příbuzného.

Nejznámější zpráva o krvavém orlu ve vikingské historii tomu dodává další důvěryhodnost, že právě to bylo hlavní motivací pro použití takového krutého trestu. V Příběhu Ragnarových synů je král Ælla z Northumbrie zavražděn nechvalně proslulým Ivarem Bezkostným formou rituálního mučení.

Ivar se vydal ze Skandinávie, aby zabil Ællu. Chtěl se pomstít za vraždu svého otce Ragnara Lodbroka. S velkým pohanským vojskem po boku a se svými bratry Bjornem Ironside a Ubbou Ivar krále Ællu porazil a popravil. Otevřel mu záda a vytáhl plíce krvavou štěrbinou. Toto vyprávění se opakuje jak v Sáze o Orknejích, tak v Gesta Danorum od Saxo Grammatica. Jedná se o jediný latinský pramen pro krvavého orla. Popisuje, jak pachatelé rituálu „přikázali, aby mu byla na záda přiložena podobizna orla“.

Krvavého orla podstoupilo v době Vikingů i několik dalších lidí. V Příběhu o Norna-Gestovi je Lyngvi Hundingsson popraven za vraždu Sigmunda a za trest je mu do zad vyřezána „krvavá orlice“.

Je docela pravděpodobné, že se jedná o další odkaz na tento proslulý, avšak hrůzný způsob popravy.

Opravdu Vikingové prováděli Krvavého orla?
O pravosti rituálu krvavé orlice se mezi historiky a vědci vedou rozsáhlé debaty. Někteří tvrdí, že se jedná o literární výmysl nebo chybný překlad. Jiní tvrdí, že šlo o skutečnou historickou praktiku. Nejnovější anatomické a kulturní studie se snaží na tuto vzrušující otázku odpovědět. Zkoumáním lidské anatomie rituálu vědci zjistili, že tato praktika je fyzicky možná.

Nejúplnější podoba metody nastíněná ve středověkých textových zprávách mohla být možná. Zároveň by však rychle vedla ke smrti oběti. To zpochybňuje, zda druhá polovina „mučení“ byla vůbec trýznivá.

Archeologické nálezy naznačují, že mrzačení lidského těla, včetně násilných, okázalých a rituálních poprav, se v době vikinské skutečně praktikovalo.

Je proto velmi pravděpodobné, že historický orel krve mohl být extrémním, nikoli však nepravděpodobným, odlehlým případem takových praktik. Stejně jako v případě historie si člověk nemůže být nikdy zcela jistý bez přesvědčivějších důkazů. Zdá se však, že vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o velmi reálný trest, který Vikingové vykonávali.

Od Ivara a krále Ælla až po Torfa-Einara a Halfdana Dlouhonohého se krvavý orel stal synonymem brutality doby Vikingů a bude lidi fascinovat po staletí.