Gévaudanská bestie
Řezáky, ze kterých šel strach. Pekelně ostré drápy, které trhaly lidská těla na kusy. Mohutné narudlé tělo s jakýmsi prapodivným brněním na hřbetě. Tak svědci popisovali zvířecí bestii, která přesně před 255 lety začala terorizovat provincii Gévaudan v jižní Francii. Tři roky budila svými drtivými útoky hrůzu místních, kteří si mysleli, že jejich kraj navštívil zplozenec pekel. Co byla ve skutečnosti tzv. Gévaudanská bestie? Vlkodlak, jak zněla dobová tvrzení, nebo jen kříženec vlka s dogou, jak si dnes myslí vědci?
První útok na mladou pastýřku skončil ještě shodou náhod dobře – bestii zahnali býci ze stáda, které hlídala. Další, teprve čtrnáctiletá dívka už v květnu či červnu 1764 takové štěstí neměla. U obce Langogne ji rozsápalo „cosi“, z čeho šel strach. A obětí přibývalo – většinou měly poraněný krk nebo hlavu zcela oddělenou od těla, trup byl poškrábaný, v břiše zela díra – vnitřnosti, především pak játra, zcela zmizely. Provincii zachvátil strach, místní začali hromadně podnikat hony na vlky a další velká zvířata. Když v září 1765 zastřelil Francois Antoine obrovského dvoumetrového a více než šedesátikilového vlka, obyvatelé oblasti si oddechli, že mají hrůzné události za sebou. A tři měsíce se zdálo, že tomu tak skutečně je…
V prosinci téhož roku ovšem bestie udeřila znovu. Místní opět nacházeli roztrhaná či zmrzačená zvířecí a lidská těla. Honů se účastnili ti nejslovutnější lovci Evropy, ale přestože vybili přes sto vlků, záhadný tvor vraždil dále. Někteří lovci jej zahlédli, a dokonce na něj i vystřelili, ovšem zvíře nikdy ani neporanili.
Svědci přitom monstrum popisovali různě – jako mohutnou psovitou šelmu velikosti osla s narudlou srstí, tmavým hřbetem (možná dokonce opatřeným pancířem), vzpřímenýma ušima a velkými řezáky. Často ho nazývali vlkodlakem. Někteří svědci dokonce tvrdili, že se bestie dokáže postavit na zadní a vydává odporný zápach. Útok většinou probíhal tak, že záhadný zabiják vyskočila zpoza zdí a cíleně zaútočil na krk a hlavu oběti. Pak lehkými skoky přes podmáčené močály zmizel kdesi za obzorem…
Obětí neustále přibývalo, lovecké teritorium bestie se zvětšovalo stejně jako suma odměn za její hlavu od soukromých i círekvních úřadů. S vypsáním odměny dokonce přispěchal i sám francouzský král Ludvík XV. O rozsahu krize svědčí udělení povolení nosit zbraň i neurozeným obyvatelům provincie, což bylo do té doby výhradní privilegium urozených.
Dvě stovky obětí
Po tři roky řádila v kraji ,,pekelná stvůra“. Teprve v červnu 1767 si všichni mohli zhluboka oddechnout, když tvora zastřelil Jean Chastel. Bytost se sice vlku podobala, nicméně vlk to rozhodně nebyl. Domněnka, že se jedná o vraždící monstrum, se potvrdila otevřením žaludku, v němž byly nalezeny lidské ostatky. Během tří let záhadný tvor napadl přes dvě stovky lidí a více než sto jich bylo zabito a částečně pozřeno – většinou byla hlava oddělena od těla (což zřejmě nebyl úmysl, ale vedlejší dopad drtivého stisku krční tepny) a vnitřnosti obětí byly vyrvány.
Hypotéz o původu bestie bylo mnoho – od vraždícího maniaka přes vlkodlaky a různé zvířecí křížence až po mesonychida (masožravého psa velikosti medvěda, který žil v pravěku). Vzhledem k charakteru poranění, svědectvím a četnosti je prakticky vyloučen útok ,,sebeschopnějšího“ lidského maniaka. Hypotéza o díle vlkodlakově též pravdivá nebude, i když lovec Chastel tvora usmrtil posvěcenou stříbrnou kulkou. A zvířecí kříženec? Dnešní vědci se k této možnosti kloní nejčastěji, domnívají se, že šlo o mix vlka s velkým psem, mastifem či dogou. Důkazy však chybějí, exemplář byl spálen…
