Kvůli odvolání prezidenta Ludvíka Svobody komunisté pozměnili ústavní zákon

Předposlední komunistický prezident Ludvík Svoboda byl začátkem května roku 1974 již vážně nemocen a chtěl podat abdikaci. Už se zvažovali noví kandidáti, mezi nimiž dostával přednost Gustav Husák. Jakmile se to však Svoboda dozvěděl, s posledním vzdorem odmítl odstoupit. O rok později musel být přijat zvláštní ústavní zákon, jímž byl Ludvík Svoboda z prezidentské funkce odvolán.

Armádní generál Ludvík Svoboda byl nejen velitelem československých armádních jednotek v Sovětském svazu za druhé světové války, ale také předposledním komunistickým prezidentem Československa.

Když se po vynucené abdikaci prezidenta Antonína Novotného v březnu 1968 hledal vhodný kandidát na prezidentskou funkci, tehdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček navrhl na tento post právě generála Svobodu. O jeho kandidatuře však někteří pochybovali vzhledem k jeho pokročilému věku a panovaly také pochybnosti o jeho dobrém zdravotním stavu. Dubček si však vyžádal lékařskou zprávu, která potvrdila, že Svoboda je zdráv. Návrh byl v Národním shromáždění přijat jednomyslně a 30. března 1968 byl Ludvík Svoboda tajnou volbou zvolen prezidentem.

Zapojil se do obrodného procesu v zemi a podporoval snahy reformistů. Po srpnovém vpádu intervenčních vojsk do Československa to byl právě Ludvík Svoboda, který zvrátil předem připravený Brežněvův okupační politický scénář tím, že odmítl jmenovat kolaborantskou a zcela neústavní dělnickorolnickou vládu v čele s Aloisem Indrou. Prezident místo toho navrhl přímé jednání se sovětskými představiteli v Moskvě a propuštění odvlečených československých představitelů.

Po těchto moskevských jednáních se jeho zdravotní stav začal rychle zhoršovat. Trpěl arteriosklerózou, ztrácel paměť. Sháněl se po Dubčekovi, který byl už dávno odstaven. Zdravotní komplikace se umocnily zvláště v jeho druhém prezidentském období. Po zánětu močových cest se dostavila plicní embolie, oboustranný zápal plic a pohrudnice. V důsledku aplikace těžkých sedativ se ocitl v kómatu. Začátkem května 1974 mu lékaři dokonce prorokovali brzkou smrt, protože jeho choroby byly neléčitelné. Nakonec však mohl být ze státního sanatoria propuštěn do domácí péče své manželky Ireny.

Nadále na něj dohlíželo konzilium sovětských odborníků a sám Svoboda chtěl podat abdikaci. Když se ale dozvěděl, že hlavním favoritem na prezidenta je generální tajemník KSČ Gustav Husák, který by tak ve svých rukou koncentroval příliš mnoho moci, rozhodl se ve funkci setrvat.

Podle vzpomínek jeho dcery Zoe Svobodové-Klusákové však generální tajemník ÚV KSČ Gustav Husák ve skutečnosti nechtěl Svobodovu abdikaci schválit. Zdůvodňoval, že není jasné, kdo by mohl být jeho nástupcem, a že společnost není na změnu prezidenta připravena a přijala by ji s nedůvěrou.

Totéž ostatně tvrdí i historik Michal Macháček. Podle něj se Svobodovým zdravotním stavem zabývalo předsednictvo ÚV KSČ 16. května 1975. Lékařská zpráva potvrdila, že Svoboda není schopen řádně vykonávat svěřenou funkci. Tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal, který společně s Husákem navštívil prezidenta, tvrdil, že je Svoboda nepoznal, nebyl schopný vést rozhovor a reagoval jen kýváním hlavy. Husák konstatoval, že prezident není schopen, aby sám podal rezignaci. “Není možné o té věci s ním ani hovořit. On nemůže podepsat ani si přečíst dokument. Kdybychom touto cestou chtěli jít, dělali bychom určitý podvod. Je proto jediné řešení doplnit článek 64 ústavního zákona,” prohlásil Husák.

Svobodovo prezidentské funkční období bylo proto předčasně ukončeno na základě právě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb., známého pod označením Lex Svoboda. Byl doplněn o klauzuli, která říká, že „nemůže-li prezident Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového prezidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období.”

Tato změna zákona umožnila, aby byl prezidentem zvolen Gustav Husák, který tak v jedné osobě spojoval funkci prezidenta a generálního tajemníka KSČ.

Ludvík Svoboda ve svých 80 letech odešel do penze a ještě více než čtyři roky žil v rodinné vilce v Praze.