Zapomenutá tragédie na dole Dukla

Smrt čtyřiatřiceti horníků, kteří přesně, 9. června 1970, zahynuli v dole Dukla, měla na svědomí povodeň, jaké známe bohužel i z dnešních dob. Tehdy přišla náhlá průtrž mračen, rozvodnil se Stavěšický potok v Šardicích a voda protrhla těžbou narušené podloží. Šachta se zaplavila vodou.

Malá obec Šardice na Kyjovsku leží v těsné blízkosti lignitového dolu Dukla. Obcí protéká klidný malý potůček. Dokonce několikrát přes rok zcela vysychá. Před 50 lety se však stalo něco zcela nečekaného. Stavěšický potok se změnil v dravou řeku. Náhlá enormní průtrž mračen zvýšila mnohonásobně běžný průtok vody v korytě. Byla to více než „stoletá“ voda. Nikdo nic podobného nepamatoval.

Přívalová vlna se valila celým korytem potoka. V dole byla tou dobou odpolední směna, fáralo 110 horníků. Na dispečink dolu přišlo z šachty hlášení, že se do ní valí voda. Bylo kolem půl sedmé večer. Spojení se přerušilo. Dispečer okamžitě povolal všechny pracovníky na povrch. Ven jich však vyjelo jen 76. Čtyřiatřicet horníků zůstalo pod zemí.

Důl má velice rozsáhlý systém šachet, z některých trvá cesta ven i čtyři hodiny. Záchranáři doufali, že se horníkům dole podařilo ukrýt před vodou v některé z horních šachet a dýchají vzduch ze vzduchových bublin. Záchranáři navrtali na těch místech šachty a snažili se kontaktovat uvězněné lidi. Nikdo se však z hlubin neozýval.

Ven se nedostal už nikdo. Mezi zachráněnými byl jen jeden horník ze vzdálených částí systému. Je záhadou, jak se odtamtud vlastně dostal. Hlavní zásluhu na tom, že neštěstí nestálo život všech horníků, měli Jindřich Cvek a Svatopluk Sotolář. Byli to právě oni, kteří jako první zpozorovali vodní masu valící se do šachty. Neutekli, ale prvně zavolali na dispečink. Tím zachránili životy ostatních, sami se ale ven nedostali.

Tragédie zasáhla mnoho místních rodin. Jedna z žen horníka, který zůstal v podzemí, na něj čekala tři dny opřená o jeho kolo, kterým jezdil každý den do práce. Odmítala uvěřit, že je manžel po smrti. Hrůzných pohledů na trpící příbuzné bylo nepočítaně. Mrtvé z dolu vynášeli ještě v říjnu. Bylo jasné, že všechny zaplavila voda a bahno. Nikdo neměl nejmenší šanci dostat se do vzduchových bublin, jak doufali záchranáři. Obnovit provoz v dole se podařilo až za tři roky. Katastrofa na dole Dukla byla největším důlním neštěstím v jihomoravském regionu.