Cigarety se v nemocnicích používaly jako účinné projímadlo i poslední potěšení před smrtí
Dnes si už nezakouříte ani v té nejzapadlejší hospodě. Před pár desítkami let byly cigarety tolerovány dokonce i na místě, kde byste to už z jeho podstaty nikdy nečekali – v nemocnici.
Jak můžeme ze svých vlastních zkušeností či starých filmů a fotografií vědět, cigarety byly dříve nedílnou součástí života a kouřilo se v podstatě všude. Výjimkou nebyla ani místa, kde byste cigaretový kouř čekali nejméně – zdravotnická zařízení a nemocnice. Ať už se jednalo o vyšetřující lékaře, sestřičky při obědové pauze nebo samotné pacienty, všem přišlo naprosto v pořádku zapálit si ve sterilizovaném prostředí, ve kterém se léčilo lidské zdraví. Balíčky cigaret byly ležákům nabízeny k prodeji společně s cukrovinkami či hygienickými potřebami. Nejšílenější historky dokonce vypráví o ochotných ošetřovatelkách, které umírajícím pacientům s tracheotomií umožnily naposledy si šluknout.
„V 70. letech byl popel na nočním stolku každého pacienta. V dárkovém obchodě jste si mohli koupit cigarety a zápalky. Dnes to zní bizarně, ale dřív to takové opravdu bylo!“ vypráví například respirační terapeut Dan Carnithan.
Vlastní zkušenost z poloviny 80. let přidává také sestra ze státní psychiatrické léčebny a bývalá kuřačka Jan Potter: „Pacientům bylo dovoleno kouřit ve společných prostorách. Těm, kteří si cigarety nemohli dovolit, jsme poskytovali ‚státní tabák‘. Dokonce jsme některým cigarety balili pomocí malého přístroje. Personál měl zakázáno ve společných místnostech kouřit, ale stejně jsme to během odpolední směny dělali. Pacienti se pak naučili, kdo z personálu po sobě nechával nedokouřenou cigaretu, a kolem takové osoby se vždy shromáždili a žádali ji o nedopalek. Dnes jsem z toho v rozpacích, když si na to vzpomenu.“
Jiná sestřička, Lois Albrecht-Anderson, zase vypovídá, že tabák byl užíván i k jistým účelům… „Na patře rehabilitace jsme každé ráno dávali kvadruplegikům šálek kávy a cigaretu a pak je posadili na záchod. Rychlé a snadné projímadlo!“ vzpomíná žena.
