Bud Spencer a Terence Hill jsou jména, která se nesmazatelně zapsala do historie evropské kinematografie. Toto legendární duo je známé především díky svým komediálním a akčních filmům, které si získaly srdce diváků po celém světě. Jejich cesta k slávě však nebyla jednoduchá a jejich setkání bylo výsledkem několika šťastných náhod a tvrdé práce. V tomto článku se podíváme na to, jak se Bud Spencer a Terence Hill dali dohromady a vytvořili jednu z nejikoničtějších hereckých dvojic všech dob.

Raná kariéra Bud Spencera

Bud Spencer, vlastním jménem Carlo Pedersoli, se narodil 31. října 1929 v Neapoli, Itálie. Byl to muž mnoha talentů – plavec, olympionik, právník a vynálezce. V 50. letech se začal věnovat plavání a stal se prvním Italem, který uplaval 100 metrů volným stylem za méně než jednu minutu. Po skončení své sportovní kariéry se rozhodl věnovat herectví.

Carlo přijal umělecké jméno Bud Spencer jako poctu svému oblíbenému americkému herci Spenceru Tracyovi a značce piva Budweiser. Jeho první filmové role byly malé a nenápadné, ale díky své impozantní postavě a charismatu si rychle získal pozornost filmových producentů.

Raná kariéra Terence Hilla

Terence Hill, vlastním jménem Mario Girotti, se narodil 29. března 1939 ve Venarottě, Itálie. Už jako dítě projevil zájem o herectví a ve věku 12 let debutoval ve filmu „Vacanze col gangster“ (Prázdniny s gangsterem). Po několika menších rolích v italských filmech si změnil jméno na Terence Hill, což bylo jméno vybrané producenty, aby znělo více mezinárodně.

Na začátku 60. let se Terence Hill začal objevovat ve spaghetti westernech, což byla jeho vstupenka do světa větších filmových produkcí. Jeho modré oči a šarm mu vynesly obrovskou popularitu mezi diváky.

Osudové setkání

První setkání Buda Spencera a Terence Hilla bylo čistě náhodné a osudové. V roce 1967 se oba herci sešli na natáčení filmu „Dio perdona… io no!“ (Bůh odpouští… já ne!). Film režíroval Giuseppe Colizzi, který měl vizi spojit tyto dva herce s odlišnými charaktery do jednoho filmu. Colizziho intuice se ukázala být správná – chemie mezi Spencerem a Hillem byla okamžitě patrná a jejich vzájemné souznění na plátně bylo nepopiratelné.

Film „Dio perdona… io no!“ byl komerčně úspěšný a položil základy pro další spolupráci tohoto dynamického dua. Spencer a Hill pokračovali ve společném natáčení dalších filmů, jako například „I quattro dell’Ave Maria“ (Čtyři dobyvatelé) a „La collina degli stivali“ (Kopce bot), což upevnilo jejich postavení v italské a později i světové kinematografii.

Zrození legendy

Pravý průlom v jejich kariéře přišel s filmem „Lo chiamavano Trinità…“ (Mé jméno je Nikdo) v roce 1970. Tento spaghetti western se stal kultovním hitem a otevřel dveře pro další úspěšné filmy. Humor, který přinášeli do svých rolí, a jejich jedinečný styl boje bez násilí, kde dominovaly pěstní souboje a komické situace, si rychle získal srdce diváků.

Následovaly další úspěšné filmy jako „Continuavano a chiamarlo Trinità“ (Dva misionáři), „Più forte ragazzi!“ (Oba dva jsou v nebi), a „Altrimenti ci arrabbiamo!“ (Jestli se rozzlobíme, budeme zlí). Každý z těchto filmů přinesl nové a zábavné situace, které posílily jejich status hvězd.

Konec společné kariéry

Spencer a Hill spolu natočili celkem 18 filmů. Jejich poslední společný film „Botte di Natale“ (Vánoční kopance) byl uveden v roce 1994. I když se oba herci následně věnovali různým projektům a příležitostem, jejich společná práce zůstává nezapomenutelná.

Bud Spencer zemřel 27. června 2016, což znamenalo konec jedné éry. Terence Hill však stále pokračuje ve své kariéře a čas od času vzpomíná na svého dlouholetého partnera a přítele.

Bud Spencer a Terence Hill vytvořili jedinečné herecké duo, které přineslo smích a radost milionům lidí po celém světě. Jejich příběh je ukázkou toho, jak náhoda a talent mohou vytvořit něco skutečně výjimečného. I dnes, desítky let po jejich první spolupráci, zůstávají jejich filmy populární a stále přitahují nové generace fanoušků. Tento příběh přátelství a spolupráce je důkazem toho, že někdy stačí jedno náhodné setkání, aby se zrodila legenda.

Dio perdona… io no! (1967) – Bůh odpouští… já ne!
I quattro dell’Ave Maria (1968) – Čtyři dobyvatelé
La collina degli stivali (1969) – Kopce bot
Lo chiamavano Trinità… (1970) – Mé jméno je Nikdo
…continuavano a chiamarlo Trinità (1971) – Dva misionáři
Più forte ragazzi! (1972) – Oba dva jsou v nebi
…altrimenti ci arrabbiamo! (1974) – Jestli se rozzlobíme, budeme zlí
Porgi l’altra guancia (1974) – Zvedni, pokud můžeš
I due superpiedi quasi piatti (1977) – Dva výtečníci
Pari e dispari (1978) – Jeden a jedna
Io sto con gli ippopotami (1979) – Jdu s hrochy
Chi trova un amico trova un tesoro (1981) – Kdo najde přítele, najde poklad
Nati con la camicia (1983) – Dvojníci
Non c’è due senza quattro (1984) – Dva v Riu
Miami Supercops (1985) – Miami superpolicajti