Stráž obrany státu
Za 1. republiky vyvíjelo ministerstvo národní obrany tlak na vedoucí státní orgány k posílení ochrany státní hranice. Tato potřeba se stala intenzivnější příchodem Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu. V roce 1930 bylo přijato vládní nařízení č.230/1930 Sbírky zákonů a nařízení ČSR začlenit Finanční stráž ( podřízena původně ministerstvu financí ) do vojenské ochrany státní hranice.
Ministerstvo vnitra předložilo návrh na vytvoření Stráže obrany státu, v níž by v případě ohrožení státu byly aktivovány ozbrojené složky v jeden celek. Velení a odpovědnost by převzalo ministerstvo národní obrany a příslušná vojenská velitelství. Návrh byl schválen 15. června 1936 zainteresovanými resorty a bylo vydáno vládní nařízení č.270/1936 Sbírky zákonů a nařízení a tak s účinností od 31. října 1936 Stráž obrany státu vstoupila v život.
Vycházelo se ze zákona č.131/1936 Sbírky zákonů a nařízení o obraně státu. Nařízení stanovilo, které složky budou tvořit Stráž obrany státu ( SOS ), jaké úkoly budou mít v míru a ve válce, dále podřízenost vůči politickým a vojenským úřadům a ministerstvu vnitra jako nejvyššímu orgánu v době míru.
Jako součásti Stráže obrany státu byli stanoveni příslušníci z řad četnictva, finanční stráže, policejních strážních sborů, obecní stráže bezpečnosti, osoby mající postavení jiné než veřejné stráže, jiní zaměstnanci státu, státních nebo státem spravovaných ústavů, podniků a fondů a zaměstnanců veřejných korporací, ať ve služebním veřejnoprávním či soukromoprávním poměru, pokud byli podle svého služebního poměru určeni k výkonu strážní, policejní nebo podobné služby.
( Příslušníci Stráže obrany státu na cvičení v roce 1937 )
Do takto široce pojaté Stráže obrany státu bylo pro účely jejího vytvoření pojato četnictvo, státní policie, finanční stráž a vojenské posily. V dalších případech bylo možno využít i zaměstnanců ČSD a jejich ozbrojené složky – Ozbrojený strážní oddíl železniční ( OSOŽ ), v omezené míře i komunální policie, Sokol a dalších jednot, zejména tělocvičných. Z hlediska případného použití zbraní či jiných opatření se na tyto útvary vztahovalo příslušné vládní nařízení o Stráži obrany státu a další zákonná ustanovení a předpisy. Po vydání vládního nařízení č. 270/1936 Sbírky zákonů a nařízení byl následně vydán výnos o hlavních organizačních zásadách a úkolech pro jednotky SOS, obsahující tři základní úkoly:
1. Ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území
a) Provádí trvalé střežení státní hranice a tvoří první sled, hájící státní hranici při nepřátelských nájezdech a přepadech.
b) Vykonává zpravodajskou a hlásnou službu ( zde došlo u SOS k intenzivní činnosti po obsazení Rakouska v březnu 1938, kdy byl vydán rozkaz k zintenzivnění zpravodajské služby ve spolupráci se zpravodajskými důstojníky armády, řízenými zpravodajským oddělením hl. štábu v čele s plk. generálního štábu Františkem Moravcem ).
c) Střeží vojenské objekty a jiné objekty, jež určí příslušné vojenské velitelství, zvláštní nařízení k znesnadnění dopravy na komunikacích, případně v terénu.
d) Připravuje vojenskou obranu státní hranice, zejména spolupracuje na přípravách pro ničení a zatarasování komunikací.
e) Spolupracuje při branné výchově.
2. Spolupůsobí při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti.
3. Spolupůsobí při provádění úkonů celní správy.
( Stráž obrany státu na Podkarpatské Rusy )
Prapory Stráže obrany státu ( SOS ) v době míru v nejvyšší instanci podléhaly ministerstvu vnitra, v případě vyhlášení ostrahy hranic a mobilizace podléhaly pod jednotlivá vyšší vojenská velitelství. Nižším orgánem v době míru oproti MV byly příslušné politické úřady, byly to okresní úřady, tam kde byla zřízena velitelství praporů SOS.