Izraelský Kalašnikov, Galil AR

Říká se, že lidé, národy a armády odvodí nejvíce poučení z prohrané války, kdežto ta vyhraná způsobí spíše „usnutí na vavřínech“. Příběh vzniku pušky Galil je ale jednou z výjimek, neboť k němu přispěly zejména zkušenosti z šestidenní války v červnu 1967, která skončila skvělým vítězstvím Izraele. Navzdory celkovému brilantnímu úspěchu však vyšly najevo i jisté obtíže, mimo jiné s tehdy standardními puškami izraelské armády FN FAL. Ty se projevily jako příliš těžké, neohrabané a citlivé v pouštních podmínkách, kdežto legendární zbraně AK-47 v rukou arabských vojáků se ukázaly jako velmi účinné. Izraelská armáda se proto rozhodla, že pušky FN FAL musí nahradit nová, modernější zbraň.

Sovětsko-finské kořeny
Základním parametrem nové útočné pušky byla munice, jež měla odpovídat ráži 5,56×45 mm, kterou tehdy zaváděly armády NATO. Rozběhlo se výběrové řízení, do něhož byla zařazena řada pušek, mj. americká M16 a německá Heckler & Koch G3, ale vítězem se poněkud překvapivě stala finská zbraň Valmet Rk 62. Nejednalo se však o originální finský produkt, ale o velmi pokročilou odvozeninu sovětské pušky AK-47 systému Kalašnikov. Izraelci následně uzavřeli s Finskem dohodu o transferu technologií, koupili dokumentaci i hotové vzorky zbraně Rk 62 a na tomto základě vytvořili novou zbraň. Jejím konstruktérem byl Israel Galil, podle něhož pak dostala i jméno. (Pro zajímavost lze dodat, že konkurenční návrh pušky, jež nebyla přijata do výzbroje, představil Uziel Gal, tvůrce samopalu Uzi.) Zavedení zbraně do izraelské armády ovšem zpomalila Jomkippurská válka v říjnu 1973 a puška se dostala do služby teprve krátce po ní. Od té doby představuje standardní dlouhou zbraň izraelských vojáků, i když vedle ní užívá židovský stát i řadu dalších (včetně M16).

Galil AR: technicko-taktická data
Ráže 5,56×45 mm
Kapacita zásobníku 35 ran
Délka 979 mm
Hmotnost prázdné zbraně 3,95 kg
Rychlost střelby 650 ran/min
Účinný dostřel 500-600 m

Jak již bylo řečeno, puška Galil vznikla na bázi finské Rk 62, takže využívá osvědčený funkční princip Kalašnikov, a její automatika je tedy poháněna odběrem prachových plynů z hlavně. Závěr je tvořen otočným nosičem závorníku a vlastním závorníkem. Oproti sovětskému vzoru však Galil vykazuje také mnoho zlepšení, mj. značně vyšší kvalitu materiálů i výrobního procesu (dost poznat je to např. u podavače). Řeší také jednu známou nectnost AK-47, a sice páčku pojistky, jež je u originálu umístěna na pravé straně pušky, takže ji střelec musí ovládat levou rukou přes zbraň. U pušky Galil je tato páčka zachována, doplnila ji ovšem ještě druhá menší na levé straně. Režimy ovládané touto páčkou jsou obvyklé, tedy automatická palba, jednotlivé rány a zajištěno. Puška má plastovou rukojeť a ocelovou pažbu (lze ji sklopit podél pravé strany); na ústí hlavně se nachází tlumič záblesku, jenž se dá použít i k odpalování puškových granátů. Mechanická mířidla mají dvě části, jednu pro vzdálenost do 300 m a druhou pro dálku 300–500 m. Spektrum variant Puška Galil byla původně vytvořena pro munici ráže 5,56 mm, ovšem záhy vznikly také verze pro starší střelivo 7,62×51 mm NATO.

Základní variantou je Galil AR (Assault Rifle), jež měří zhruba jeden metr. Standardní zásobník pro 5,56mmverzi obsahuje 35 nábojů, avšak vyrábí se i větší na 50 nábojů. Navíc existuje adaptér, díky němuž lze zasouvat také zásobníky z pušky M16. Pro cvičné účely slouží zásobník s 12 slepými náboji. Pušky Galil ráže 7,62 mm mají zásobník na 25 ran.

Odvozenou verzí je Galil ARM (Assault Rifle and Machine-gun), jež se dá považovat za hybrid útočné pušky a lehkého kulometu. Na horní straně těla má rukojeť pro přenášení a pod její hlavní se nachází skládací dvounožka, která má kromě poskytování opory při střelbě vleže ještě dva další účely: lze pomocí ní stříhat ostnatý drát a otvírat lahve. Úprava pro posledně jmenované využití přišla jako reakce na fakt, že izraelští vojáci občas otevírali lahve pomocí ústí zásobníků, což mohlo vést k jejich poškození. Třetí verzí zbraně je karabina Galil SAR (Short Assault Rifle), zkrácená zhruba o 14 cm. Jak ARM, tak SAR se vyrábějí pro munici kalibru 5,56 mm i 7,62 mm, ale nejnovější Galil MAR (Micro Assault Rifle, nazývaná též Micro Galil) existuje pouze v ráži 5,56 mm. Jedná se o extrémně zkrácenou verzi, jež měří na délku jen 70 cm, po sklopení pažby dokonce 46,5 cm. Od této verze byla poté odvozena puška Magal pro krátkou munici .30 Carbine. Na civilní trh směřují zbraně řady zvané Golani, což jsou různá provedení pušky Galil schopná pálit pouze jednotlivými ranami.

Ovšem zřejmě nejzajímavější úpravou izraelské pušky je Galil Sniper, hebrejsky Galil Tzalafim nebo Galatz. Zpravidla se řadí mezi odstřelovačské pušky, byť o „snajperku“ v pravém slova smyslu nejde, protože patří spíše mezi taktické podpůrné zbraně. Pálí municí ráže 7,62×51 mm ze zásobníku na 20 ran, a to jen jednotlivými ranami. Prakticky je to „znovu postavený“ Galil upravený pro vyšší přesnost, vybavený dřevěnou pažbou, optickým zaměřovačem Nimrod se šestinásobným zvětšením, kompenzátorem zdvihu hlavně a dalšími prvky.

Galil míří do světa
Výrobcem pušek Galil byla zbrojovka IMI (Israel Military Industries); v současnosti je vyrábí soukromá firma Israel Weapon Industries, jež se od IMI oddělila v roce 2005. Každopádně však nepracuje pouze pro izraelské ozbrojené síly, ale i pro řadu zahraničních zákazníků. Galil si totiž našel široké spektrum uživatelů, dnes čítající bezmála tři desítky zemí. Nejvíc jich je v Latinské Americe, kam tradičně směřuje velká část izraelského zbrojního exportu. Zbraně Galil používá mj. Mexiko, Brazílie, Peru, Paraguay či Kolumbie; posledně jmenovaná země koupila i licenci a tamní firma Indumil vyrábí zdokonalené pušky řady Galil ACE, které jsou nabízeny pro střelivo 5,56×45, 7,62×51 i 7,62×39 mm a v několika délkách. Řadu uživatelů pušek Galil najdeme v Africe; je to třeba Botswana, Svazijsko nebo Lesotho. Nejvýznamnější je ale určitě Jihoafrická republika, jež roku 1982 zavedla coby standardní zbraň pušku R4, zkonstruovanou na bázi izraelské zbraně a upravenou pro podmínky buše. Ekvivalentem zkrácené zbraně Galil SAR je jihoafrická R5, kdežto ultrakrátký Galil MAR má protějšek ve verzi R6. Rovněž Jižní Afrika tyto své pušky exportovala, např. do Rwandy či na Haiti. Mnoho pušek Galil zakoupila Indie a najdeme je i ve třech státech NATO – v Estonsku, Portugalsku a Itálii. V poslední zmíněné zemi opět probíhala licenční výroba, a to u firmy Vincenzo Bernardelli.

Takto široké spektrum uživatelů celkem logicky znamená, že Galil má za sebou rozsáhlou bojovou kariéru. Izraelská puška se osvědčila nejen v pouštích a městech Středního východu, ale rovněž v pralesích rovníkové Afriky a Jižní Ameriky, v jihoafrické buši a indických horách. To se dá pokládat nejen za úspěch a potvrzení kvality principu Kalašnikov, ale i za zásluhu izraelských inženýrů, kteří jej zdokonalili a využili ve vyšší kvalitě.