Československá armáda 1938

Po první světové válce vzniklo samostatné Československo, které samosebou potřebovalo svoji vlastní armádu. Jelikož rozloha našeho státu a počet jejich obyvatel absolutně nemohl (a dodnes nemůže) konkurovat našim sousedům (Německo, Francie, Polsko apod.), začala se naše armáda zabývat spíše nejvyšší kvalitou vojáka (a jeho výcviku), výstroje a výzbroje nežli kvantitou.

V době před druhou světovou válkou jsme měli k dispozici nejmodernější zbraně (např. LK vz.26, který pak převzali britové jako Bren a němci (Waffen SS) ho v prvních letech války používali jako útočný kulomet), tanky (např. LT vz.35, který tvořil páteř útočné vozby při napadení Polska a Francie a jeho podvozek sloužil do konce války pro německé samohybné dělo Hetzer).

Také naše pohraniční opevnění (ŘOP, pěchotní a dělostřelecké sruby) bylo ve své době naprosto nejmodernější (v počátku jsme se nechali inspirovat Francouzi a jejich Maginotovou linií, nicméně pak se naši projektanti osamostatnili a dílo opevnění dovedli do dokonalosti).

Výcvik vojska byl na vysoké úrovni a místo „německého“ absolutního drilu se preferovalo mezi vojáky a jejich veliteli přátelství a přirozený respekt.

Shrnuto a podtrženo byla před 2. světovou válkou naše armáda jedna z nejlepších, nejvybavenějších (na rozdíl od tehdejšího Wehrmachtu byla Československá armáda velmi dobře motorizována) armád světa.

Co se pak stalo v roce 1938 všichni víme a nebudeme zde klast otázku, zdali jsme se měli bránit či nikoliv. Zde nám jde hlavně o to, abychom nikdy nezapomenuli na naše předky, kteří byli ochotni bojovat a zemřít pro svoji vlast.