Neobvyklý tank Lebeděnkův Car tank

Během první světové války panovala ve většině zemí k nové tankové technice nedůvěra. To platilo také pro carské Rusko, kde poručík Alexandr Porochvščikov připravil nadějný prototyp lehkého tanku s otočnou věží, ovšem generalita neměla valný zájem v programu pokračovat. O to více je překvapující, že na druhé straně byli carští generálové ochotni vynaložit nemalé prostředky na vývoj těžkých tanků Lebeděnko a Mendělejev a první z nich dokonce nechat postavit v prototypu.

Jeho otcem se stal kapitán Nikolaj Lebeděnko, jenž zastával funkci náčelníka výzkumných laboratoří ministerstva války. Kapitán hodlal přivést na svět mohutný stroj schopný překonávat linie nepřátelských zákopů a likvidovat jeho živou sílu soustředěnou palbou několika zbraní. Podobná myšlenka vedla britské inženýry ke vzniku prvních tanků, postavených na pásovém podvozku, Lebeděnko se však vydal vlastní, originální cestou. 

Místo pásu velké kolo

Uvědomil si, že k překonání zákopu není nezbytně nutný pás, ale může ho přejet i normální kolo, ovšem ohromného průměru. Uvažoval také, že vozidlo s velikými koly by bylo technologicky mnohem jednodušší než pásový tank. Kapitán navrhl zcela neortodoxní vozidlo, které připomíná spíše rekvizitu z divokého vědeckofantastického filmu než vážně míněný válečný stroj. Na jeho rýsovacím prkně vznikla příšera, spočívající na dvou gigantických kolech o průměru devíti metrů. 

Kola byla potažena ocelovou obručí, jejich vnitřní část tvořil výplet evokující bicykl. Od nábojů kol byl dozadu vytažen rám, přecházející v pancéřové těleso samotného trupu tanku.

Vzadu se vozidlo opíralo o mohutnou podpěru zakončenou mohutným válcem. Uprostřed trupu se nacházela otočná věž, v níž byl lafetován kanón neznámé ráže. Měly jej doplňovat dva kulomety, které se nacházely v kazematách, jež se měly nacházet na koncích trupového tělesa. Třetí kulomet by se nalézal v otočné válcové věži umístěné pod spodní hranou trupu. S největší pravděpodobností by došlo k použití standardních kulometů Maxim ráže 8 mm s hlavní chlazenou vodou.

Tuto „obludu“ poháněly dva německé benzinové motory Maybach, každý o výkonu 200 koňských sil. Konstruktéři vypočítali, že maximální rychlost by dosahovala až 20 km/h při jízdě po silnici, ovšem není vůbec jisté, zda se jí někdy podařilo při zkouškách dosáhnout. Celková hmotnost této obří tříkolky dosáhla 49 t (podle některých autorů 40 t). Je stěží k pochopení, že ruský generální štáb tvořili také lidé, kteří se podepsali pod souhlas se stavbou vzorového exempláře tohoto zjevně nesmyslného vozidla.

Fiasko při testech

Jediný prototyp monstrózního Lebeděnkova tanku vznikl v Chamonovilách v Moskvě. Vedle Lebeděnka na něm pracovali Nikolaj Žukovskij a Boris Stečkin. Podivný stroj se podařilo postavit roku 1917, potom jej pod nejpřísnějším utajením přepravili do zalesněné oblasti u města Dmitrovo, asi 90 kilometrů severně od Moskvy.

Mezi zářím a říjnem začala první fáze provozních zkoušek, které skončily – jak lze vytušit – ostudným fiaskem. Během jedné z jízd zapadl stroj zadním válcem do bahna, podle dalších se mu pastí staly opuštěné cvičné zákopy. Ať tak či onak, znamenalo to jeho konec.

Než mohlo dojít k jeho vyproštění, vypukla v Rusku revoluce a pak následovala krvavá občanská válka, která společnost převrátila naruby. Není divu, že na podivný exemplář, skrytý v dmitrijevských hvozdech, si nikdo ani nevzpomněl. Leběděnkův tříkolový „supertank“ rezavěl mezi vzrostlými listnáči až do roku 1923, kdy jej postupně rozebrali na šrot.

Nestvůrný stroj známý pod přezdívkou „Car tank“ představuje pověstnou slepou vývojovou uličku, úkrok do prázdna z cesty vývoje konvenčních bojových prostředků. Snad každému muselo být jasné, že obrovské pomalu se ploužící těleso by rychle přitáhlo pozornost německého nebo rakouského dělostřelectva či letectva a bylo by při svém hlemýždím postupu záhy zastaveno.

Také průchodivost terénem by pravděpodobně byla zoufalá – vzhledem k enormnímu měrnému tlaku na půdu by vozidlo mimo silnice neustále zapadalo do rozměklé půdy. Jeden primát však „Car tank“ drží bezkonkurenčně dodnes, jde o nejvyšší bojové vozidlo, které bylo kdy postaveno. Milovník vojenské historie může jen litovat, že jej roku 1923 sešrotovali a neuvážili možnost vystavit jej v nějaké muzejní expozici. Tam by jistě dodnes vzbuzoval zaslouženou pozornost.