Severští válečníci vytvářeli popisy potenciálních zločinců
Kriminalita představovala pro středověké vikingy velký problém – podle dr. Gardina Willse z Centra skandinávských studií v Aberdeenu dokonce tak velký, že umělci vymysleli zvláštní způsob, jak zobrazovat ty nejhorší zločince. Tento historik prozkoumal nejstarší popisy vikingů v islandské literatuře a zjistil, že autoři velice přesně zachycují muže s vysokou hladinou testosteronu – včetně tělesných příznaků tohoto stavu.
Kriminalisté už dlouho vědí, že právě vysoká hladina testosteronu patří k typickým příznakům mužů, kteří jsou nejčastějšími pachateli násilných trestných činů. Islanďané samozřejmě nic o existenci testosteronu netušili, znali však tělesné příznaky, které jeho abnormální množství provázejí. Článek dr. Willse o tomto problému vyšel v odborném časopise Viking and Medieval Scandinavia; vědec na toto téma narazil prakticky náhodou: „Dostal jsem tip na několik článků o spojení tělesných vlastností a testosteronu. To téma mě zajímalo. A pak jsem si uvědomil, že profily, které se používají jako příklady, dobře znám z islandské literatury 13. století. Objevil jsem důkazy, že doboví autoři znali markery vysoké hladiny testosteronu.“
Kdo jako zrůda vypadá, může se jako zrůda chovat
Historik přidává i příklad. „Tak například legendární válečníky jako byl Egill, který poprvé zabil člověka už v šesti letech. Má v literatuře všechny příznaky vysoké hladiny testosteronu – široké čelo, těžká víčka a bradu a ustupující vlasy. Ale tento způsob zobrazení muže byl v té době velmi nezvyklý.“ Wills vysvětluje, že obyčejně se popis osob v islandské literatuře omezoval jen na to, co bylo důležité ve vztahu k příběhu – například jejich oblečení, jež symbolizovalo společenské postavení postavy.
Podle Willse si tímto způsobem, kdy nebezpečné jedince popisovali i po tělesné stránce, se zvláštním zaměřením na tělesné znaky typické pro „kriminálníky“, Islanďané předávali mezi generacemi varování. Varování před těmi, kdo by mohli být pro jejich společnost nebezpeční.
„Island v době vikingů připomínal Divoký západ,“ vysvětluje Wills. „Byl otevřeným územím s mnoha mladými muži, kteří soupeřili o to urvat co největší (a nejúrodnější) pozemky nebo o ženu i bohatství. Ve výsledku to tam bylo velice násilné a bojovné.“ Přestože si vikingové vytvořili sofistikovaný právní systém, na Islandu neexistoval dostatečně silný stát, který by vynucoval platnost zákonů a jejich neuposlechnutí trestal. Společnost tedy musela hledat jiné cesty, jak se s násilím vypořádat.
Kriminalistické profilování ve středověku
Tomuto problému se věnovala řada dobových knih – a tak vznikly ságy, kde je násilí a jeho neblahé důsledky rozebíráno do nejhlubších detailů. I když tématicky se většina islandských ság věnuje 10. století, nevznikly dříve než ve stoletím třináctém, které bylo pro Island zřejmě nejkrvavější. Autory těchto ság dnes sice neznáme, ale historici předpokládají, že to byli bohatí farmáři – respektive knihy mohly být psané na jejich objednávku. Právě tito muži, stejně jako v dobách Divokého západu, nemohli mít zájem na eskalaci napětí a násilí.
Aby mohli dále bohatnout a rozmnožovat své statky, museli mít klid na to zasít a sklidit. Právě oni tedy měli zájem na to, aby na jejich ostrově zavládl klid a alespoň relativní mír. Wills dodává: „Když prozkoumáme ságy dostatečně do hloubky, uvědomíme si, že ti, kdo je psali, si uvědomovali, jak souvisí tělesné znaky sociopatů s jejich násilným chováním. V tomto ohledu zřejmě byli první civilizací na světě, která přišla s kriminalistickým profilováním.“
